10 C 189/2024-87 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 63 156,20 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), a žalovanou, byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 63 156,20 Kč. Úvěr měla žalovaná splatit nejpozději do , datum, . Do uvedeného data však poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalované, platby identifikovala původní věřitelka variabilním symbolem , var. symbol, . Původní věřitelka a posléze i žalobkyně žalovanou opakovaně upomínaly k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, . Žalobkyně dodala, že celková výše jejích nároků činí „po zohlednění případných dílčích plateb“ celkem 63 156,20 Kč. Též doplnila, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok „v části jistiny žalované částky“ posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně také uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi původní věřitelkou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novou věřitelkou. K prověřování úvěruschopnosti žalované uvedla, že ji původní věřitelka zkoumala pomocí výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Půjčky byly poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Původní věřitelka rovněž žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích a neměla důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet.2. Z jednání nařízeného na , datum, se žalobkyně dne , datum, omluvila s tím, že nehodlá navyšovat náklady soudního řízení účastí jejího zástupce na jednání. Měla za to, že žalovaná její nárok nerozporovala, a její účast na jednání proto není nezbytná. Dodala, že v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět, žádá, aby byla před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, respektive aby k tomu soud žalobkyni na jednání poskytl přiměřenou lhůtu. O odročení jednání nežádala. Soud s ohledem na uvedené věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (i jejího zástupce) ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Na jednání se dostavila žalovaná (v předchozím průběhu řízení se k žalobě písemně nevyjádřila) a k věci především uvedla, že si je dluhu vědoma a je ochotná ho zaplatit, ale není v jejích schopnostech uhradit ho celý najednou. Původně půjčená částka byla kolem 30-35 000 Kč, žalovaná si to již přesně nepamatovala. Po prodeji pohledávky dluh mezitím narostl takřka dvojnásobně. S původní věřitelkou a posléze hlavně s žalobkyní se chtěla domluvit, ale domluva s nimi nebyla možná. Průběžně na dluh hradila různě vysoké částky dle svých schopností, naposledy v srpnu 2024 zaplatila 1 000 Kč. Protože neměla od žalobkyně žádnou zpětnou vazbu a neví, kde peníze skončily a jakým způsobem se projevily na výši dluhu, od té doby už radši nic nehradila. Více jak 1 000 Kč měsíčně platit nedokáže.4. Soud z provedených důkazů zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu nejprve 80 000 Kč, poté 44 000 Kč, resp. 35 000 Kč. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový, bezhotovostní, s pravidelnými splátkami a s úrokovou sazbou 8,50 % měsíčně (smlouva o revolvingovém úvěru ve znění jejích dodatků). Minimální splátka úvěru činila buď 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání (12,50 % z čerpané částky), nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání. RPSN činila 262,91 %, v případě čerpání úvěru v plné výši měla žalovaná zaplatit 134 808,62 Kč (standardní informace o spotřebitelském úvěru). Pohledávku za žalovanou ve výši 63 156,20 Kč postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, (smlouva na opakované postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, zároveň ji v dopise vyzvala k uhrazení dlužné částky (63 156,20 Kč) a nákladů na právní zastoupení (14 374 Kč), upozornila ji rovněž na možné podání žaloby k soudu (výzva k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem).5. Soud má tedy za prokázané žalobní tvrzení, že původní věřitelka sjednala s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem nejprve 80 000 Kč, poté 44 000 Kč a 35 000 Kč, přičemž na žalobkyni smluvně postoupila pohledávku za žalovanou v celkové výši 63 156,20 Kč. K úhradě této částky žalobkyně před podáním žaloby žalovanou písemně vyzvala.6. V žalobě ovšem chyběla pro řízení podstatná tvrzení, bez nichž nebylo možné žalobě vyhovět, a to ani částečně. Z toho důvodu, jak bude rozvedeno dále, soud žalobu zamítl, a to právě pro neunesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně.7. Soud žalobkyni usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , mj. vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení písemně doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalované splácet úvěr, dále, aby písemně doplnila soudu tvrzení o tom, jakou částku dosud žalovaná na úhradu úvěru zaplatila, a aby doplnila soudu tvrzení o tom z čeho sestává žalovaná částka (tedy aby přesně specifikovala, kolik představuje jistina a kolik příslušenství – jakou celkovou částku žalovaná skutečně čerpala, kolik zaplatila zpět a z jakých dalších položek se zbývající žalobní nárok skládá). Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala; označené usnesení bylo doručeno jejímu zástupci dne , datum, . Soud nadto žalobkyni k doplnění požadovaných tvrzení opakovaně urgoval (přípisem doručeným zástupci žalobkyně dne , datum, a ještě společně s předvoláním k jednání doručeným dne , datum, ), avšak bezvýsledně.8. Jak je patrné z žaloby i z její rekapitulace v odstavci 1 výše, žaloba výše uvedená tvrzení neobsahovala, žalobkyně se v ní pouze neurčitě zmiňovala o „případných dílčích platbách“ žalované a o tom, že soud alternativně může žalobkyni přiznat alespoň nárok na vydání bezdůvodného obohacení „v části jistiny žalované částky“. Z žaloby nevyplývalo, jakou celkovou částku žalovaná na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru s původní věřitelkou skutečně čerpala, kolik zaplatila v průběhu trvání smluvního vztahu, případně kolik hradila po zesplatnění dluhu a po postoupení pohledávky na žalobkyni. Proto ani nepřicházelo v úvahu, aby soud případně posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu chybějícího řádného posouzení úvěruschopnosti a zavázal žalovanou k zaplacení nesplacené jistiny poskytnutého úvěru jakožto bezdůvodného obohacení na její straně, protože žalobkyně vůbec netvrdila, jakou část z žalované částky tvoří nesplacená část poskytnutého úvěru. Jinými slovy, pokud žalobkyně neuvedla, kolik si žalovaná půjčila a kolik dosud zaplatila zpět, stěží mohl soud posoudit, zda se vůbec žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, případně v jaké výši.9. V této souvislosti soud připomíná, že podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.10. Žalobkyně tuto povinnost nesplnila, a to ani po opakované výzvě. Soud nemohl žalobkyni poučit na jednání podle § 118a odst. 1 o. s. ř., protože poučení se poskytuje jen tomu účastníkovi, respektive jeho zástupci, který je u jednání přítomen. Žalobkyně se z jednání omluvila, včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení, a sama se tak připravila o možnost poučení v tomto směru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a dále tam citovanou judikaturu). K požadavku žalobkyně uvedeném v její omluvě ze dne , datum, , aby byla před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, respektive aby k tomu soud žalobkyni na jednání poskytl přiměřenou lhůtu, soud uvádí, že žalobkyni k doplnění tvrzení opakovaně vyzval, jak popsal výše. Fakticky měla žalobkyně k doplnění žalobních tvrzení dobu trvající několik měsíců (od první výzvy v usnesení č. j. , spisová značka, do konání jednání), přesto zůstala nečinná. Proto na jednání, kterého se žalobkyně neúčastnila, nebyl žádný důvod pro to, aby jí soud poskytoval další lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů, a z toho důvodu jednání odročoval. Takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního ří