12 C 171/2023-127 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 522,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 308,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 866,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 029,24 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 45 029,24 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a poplatky v celkové částce 124 807 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 6 934 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 49 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly v obou případech zaznamenány v Zákaznické kartě. Kromě toho byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku.4. Žalovaný ve svém vyjádření učiněném prostřednictvím ustanovené opatrovnice uvedl, že původní věřitelka nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem, smlouva o spotřebitelském úvěru je proto absolutně neplatná. Smlouva je neplatná rovněž v důsledku rozporu sjednaného úroku s dobrými mravy, neboť v dubnu 2020 činily obvyklé úrokové sazby 8,04 % ročně, smlouvou však byl sjednán úrok ve výši 86 % ročně, tedy 10,7 krát vyšší. Žaloba je proto důvodná pouze co do částky 11 000 Kč (tj. rozdíl mezi poskytnutým úvěrem 60 000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 49 000 Kč). Ve zbylém rozsahu navrhl žalobu zamítnout.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.7. Ze zákaznické karty ze dne 23. 4. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu, jeho dosažené vzdělání je učňovské, je ženatý, má vyživovací povinnost ke čtyřem osobám, je podnikatel s čistým měsíčním příjmem 11 317 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl, další čisté příjmy domácnosti činily 25 269 Kč, celkový čistý příjem domácnosti tedy činil 36 586 Kč. Žalovaný označil měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Informace podané žalovaným měly být ověřeny živnostenským listem z dubna 2011 a daňovým přiznáním za rok 2019.8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 4. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 60 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 48 661 Kč, poplatky ve výši 13 824 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 6 934 Kč (poslední splátka ve výši 6 929 Kč).9. Z doloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2019 vyplývá, že dílčí základ daně činil 135 808 Kč (příjmy 679 038 Kč a výdaje 543 230 Kč). Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 20. 9. 2019 vyplývá, že tuto uzavřela , jméno FO, jako nájemce a , tituly před jménem, , jméno FO, jako pronajímatel. Nájemné bylo sjednáno částkou 7 000 Kč, měsíční zálohy částkou 4 000 Kč. Nájemkyně potvrdila místo bydliště žalovaného.10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 49 000 Kč.11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z 16. 12. 2022 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).12. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 3. 2023.13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného.15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:16. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 4. 2020 peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky, celkem uhradil 49 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění