18 C 314/2023-62 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobce se návrhem podaným u soudu dne 17. 10. 2023 domáhal, aby soud vypořádal zaniklé společné jmění manželů účastníků řízení. Předmětem vypořádání učinil nemovitosti uvedené ve výroku I tohoto rozsudku a navrhl přikázání nemovitých věcí do spoluvlastnictví účastníků tak, že každý nabude spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ nemovitých věcí.Žalovaná ve vyjádření ze dne 27. 5. 2024 uvedla, že měla od počátku snahu vypořádat společné jmění manželů prodejem nemovitých věcí nabytých za manželství a rozdělením výtěžku. Tento úmysl má žalovaná i nyní. Není jí zřejmé, jaký smysl má vypořádání společného jmění manželů přikázáním věcí do spoluvlastnictví, když stejného výsledku by bylo dosaženo uplynutím zákonné tříleté lhůty od právní moci rozsudku, jím bylo manželství účastníků rozvedeno. S navrženým rozdělením proto žalovaná souhlasí.Podle § 153a odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem pro uznání. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.Jelikož žalovaná nárok proti ní žalobou uplatněný v celém rozsahu uznala, s navrženým rozdělením nemovitých věcí souhlasila a v předmětné věci je vydání rozsudku pro uznání přípustné, neboť nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o žalobě podle tohoto uznání rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., aniž ve věci nařídil jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). Výrokem I soud přikázal nemovité věci do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované tak, jak navrhoval žalobce.Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 3202/20: V řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci. Zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.Jelikož je řízení o vypořádání společného jmění manželů řízením iudicium duplex, nebylo o nákladech řízení rozhodováno v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci, ale v souladu s výše citovaným nálezem Ústavního soudu. Současně soud neshledal důvod, proč by měl v této otázce rozhodnout odlišně. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.