6 C 216/2024-67 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 13 832,46 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty z prodlení 940,61 Kč z titulu Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 24. 6. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 15 000 Kč, za který se zavázal vrátit celkem 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 24. 8. 2023. Zaplatil však pouze 2 999,99 Kč, ke dni 25. 8. 2023 se tak dostal do prodlení; žalovaná částka představuje jistinu 13 832,46 Kč a sjednané příslušenství. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, tj. za období od 25. 8. 2023 do 1. 11. 2023 z částky 13 832,46 Kč žaluje o zaplacení 940,61 Kč. Smlouvou účinnou dne 6. 12. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 9. 4. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 24. 6. 2022 Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ve výši 15 000 Kč, který žalovaný ihned čerpal hotovostně a zavázal se za něj vrátit 27 888 Kč (úrok 8 % ročně, vyčíslen pro dobu trvání smlouvy na 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a konečně inkasní poplatek za platby v hotovosti v místě bydliště 2 700 Kč) ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 24. 8. 2023; RPSN uvedena není (čl. 12). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (čl. 11), který uvedl, že je držitelem živnostenského oprávnění s měsíčním příjmem 70 000 Kč a výdaji 20 000 Kč; je svobodný, žije v nájemním bydlení, bez vyživovací povinnosti. Držitelem oprávnění k volné, ohlašovací živnosti (zemědělství a zpracování dřeva) byl žalovaný od 3. 8. 2021 do 10. 7. 2023 (čl. 21). Žalovaný se dostal do prodlení, ke dni splatnosti poslední předepsané splátky uhradil podle tvrzení žalobkyně pouze 2 999,99 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek účinnou dne 6. 12. 2023 (čl. 13, 15) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz číslo případu čl. 14), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 2. 1. 2024 (čl. 16-17). Dne 10. 4. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím archem čl. 19-20). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.6. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. , spisová značka, ), že žalobkyně za stejných podmínek poskytuje také spotřebitelské úvěry, v nichž v souladu se zákonem uvádí jako povinný údaj RPSN, která u totožných smluvních podmínek činí 272,44 %. Dále je mu známo, že obvyklá úroková sazba bankovních podnikatelských úvěrů od 1 roku do 5 let v době trvání zmíněné úvěrové smlouvy (červen 2022 až srpen 2023) činila nejvýše 8,87 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 64) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila nejvýše 10,19 % (ARAD sestava 1193 čl. 65).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru podle § 2395 o. z.; původní věřitelka vyplatila žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit se sjednaným úrokem 8 % ročně a poplatky v celkové výši 12 888 Kč (celkem 27 888 Kč) ve čtrnácti měsíčních splátkách do 24. 8. 2023, což neučinil. Pro případ prodlení s plněním splátek ještě žalobkyně podle uzavřené smlouvy uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu 0,1 % denně.8. Soud shledal uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné zkoumání jeho úvěruschopnosti (viz ve spotřebitelském kontextu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).9. Byť původní věřitelka a žalovaný vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení (žalovaný v době sjednání úvěru živnostníkem byl a podepsal prohlášení, že úvěr sjednává k využití pro své podnikání), nelze současně odhlédnout od skutečnosti, že původní věřitelka (a potažmo i žalobkyně) je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb; úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit. Drobný živnostník tak vůči ní (resp. žalobkyni) zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, ).10. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr původní věřitelky i žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a obě uvedené své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Důvodem sjednat úvěr s drobnými živnostníky jako podnikatelský je vyloučit ochranu spotřebitele (zejména obejít povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka), což je záměr, který nemůže požívat právní ochrany (§ 6 odst. 2 a § 8 o. z.). Cílí současně na takové, kteří velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky původní věřitelky přistupovat. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že smluvní podmínky spotřebitelských a podnikatelských úvěrů jsou v praxi původní věřitelky totožné, liší se pouze názvem. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru znovu rozsudek sp. zn. , spisová značka, ).11. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalovaného má soud v projednávané věci za to, že RPSN 272,44 % (oproti obvyklé míře v bankovním sektoru pro dané období kolem 10 %) představuje nemravně nepřiměřené náklady úvěru (samotný úrok z úvěru 8 % ročně by z obvyklé míry nevybočoval, nelze jej však hodnotit izolovaně bez souvislosti s dalšími sjednanými poplatky, které celkovou cenu úvěru neúměrně navyšují), k čemuž přistupují i další (v předchozím odstavci popsané) mimořádné okolnosti svědčící pro závěr o nemravnosti ujednání o ceně úvěru vedoucí k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako celku, který soud učinil (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 2. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , či rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).12. Soud se dále ztotožňuje s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ), který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v př