6 C 255/2024-86 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 80 955 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 5. 2. 2022, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr 50 000 Kč, za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 64,6 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 3 337 Kč (včetně pojištění ve výši 409 Kč měsíčně). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto ke dni 19. 2. 2023 úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou z 10. 7. 2024.1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření jí byla doručena do vlastních rukou dne 12. 8. 2024, což žalovaná stvrdila podpisem na doručence; v řízení však zůstala nečinná.2. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou podepsaly dne 5. 2. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně téhož dne vyplatila žalované 50 000 Kč na účet č. , č. účtu, , za což sjednaly jako odměnu úrok 64,6 % ročně (RPSN 86,19 %); úvěr se žalovaná zavázala splatit v 48měsíčních splátkách po 3 337 Kč s pojištěním, z toho 2 928 Kč na úvěr (předsmluvní formulář č.l. 23-26, fotokopie OP č.l. 28-29, smlouva o úvěru č.l. 9-11, 42-45, oznámení o schválení úvěru č.l. 12-13, prohlášení klienta č.l. 33-34, informační dokument o pojistném produktu č.l. 14, informace o pojištění č.l. 15-17, přihláška k pojištění č.l. 39-40, základní informace o klientovi č.l. 46, doklad o vyplacení úvěru č.l. 35). Ke svým poměrům žalovaná tvrdila a doložila, že je od července 2017 zaměstnána na neurčito s měsíčním příjmem 18 000 Kč (výpis z účtu č.l. 30, 32, 72, 73), je svobodná, žije u rodičů; měsíční náklady deklarovala ve výši 6 463 Kč (hodnocení klienta č.l. 27). V registru dlužníků neměla žádný závazek po splatnosti (SOLUS č.l. 37), riziko nesplácení úvěru bylo vyhodnoceno jako nízké (výpis NRKI č.l.36). Žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou celkem 30 433 Kč, o zaplacení dlužných splátek byla žalobkyní opakovaně upomínána (karta klienta č.l. 19, výzva k zaplacení č.l. 21-22), až žalobkyně dopisem ze dne 19. 2. 2023 žalované oznámila zesplatnění úvěru k témuž dni (čl. 8). Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů od 1 roku do 5 let v době sjednání zmíněné úvěrové smlouvy (únor 2022) činila 8,12 % ročně (, Anonymizováno, sestava 1144 čl. 77) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila 8,40 % (, Anonymizováno, sestava 1193 čl. 78). Dne 10. 7. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní výzva s podacím archem č.l. 18, 38).3. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“).5. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu splnila, neboť měla žalovanou deklarované poměry i ověřené (příjem, výpis z účtu, žádný záznam v databázi SOLUS). Výdaje žalované neměla sice nijak ověřeny, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná byla svobodná, bezdětná a žila u rodičů, nepůsobí odhadované výdaje, s nimiž žalobkyně při vyhodnocování pracovala, nereálně. Z provedeného dokazování nevyplynula skutečnost, která by měla vést žalobkyni v době sjednání úvěru k pochybnostem o úvěruschopnosti žalované. Při zjištěných poměrech žalované se úvěr 50 000 Kč s měsíční splátkou 3 337 Kč (včetně pojištění) nejevil dosahovat výše, kterou by žalovaná nebyla schopen splácet.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši 64,6 % ročně, zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila 8,12 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž osminásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. K tomu není bez významu sjednaná sankční smluvní pokuta 0,1 % denně (36,5 % ročně) za prodlení žalované s plněním sjednaného závazku. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě , hodnota, % u bankovních úvěrů dosahovala desetinásobně vyšších 86,19 %. Smluvní pokuta byla sice sjednána v rámci zákonné limitace § 122 zákona č. 257/2016 Sb., jde však o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici (podle individuálních okolností případu).8. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za své protiprávní jednání „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně převedla na účet žalované 50 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 30 433 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na částku 19 567 Kč jako rozdíl mezi částkou poskytnutou a vrácenou. Žalobkyně prokázala, že žalované odeslala oznámení o zesplatnění (byť neplatného) úvěru, čímž ji současně vyzvala k vrácení všeho, co žalovaná obdržela a nevrátila. Od té doby je tak žalovaná vědomě v prodlení s vrácením poskytnutého plnění, žalobkyni proto vznikl nárok i na úrok z prodlení z přiznané částky od data žalobkyní požadovaného ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 15 % ročně.10. V ostatním soud žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřené smlouvy zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobkyně byla se svým návrhem úspěšná v rozsahu menším než 50 % požadovaného plnění. Právo na náhradu nákladů řízení tedy svědčí žalované, které však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly.