6 C 329/2024-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr , částka, , za který se zavázal vrátit , částka, ve 17měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným úrokem. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Žalovaný tvrzení žalobkyně nepopřel. Je invalidním důchodcem, žije sám se synem. Půjčky si bral, aby nepřišel o dům, který zadlužila otcova sestra. Kvůli péči o syna navíc musel opustit výhodné zaměstnání. O dům nakonec stejně přišel, nadto velmi nevýhodně. Zaměstnavatel, u kterého pracoval v době sjednání úvěru, krachuje a dluží žalovanému vyplatit 40 dnů dovolené. V současné době je v kontaktu s pracovníkem charity, který mu pomáhá vyřídit insolvenční návrh.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Původní věřitelka („, právnická osoba, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, ve 17měsíčních splátkách po , částka, , tj. RPSN činila 270,48 % (viz Smlouva o úvěru č. , hodnota, čl. 14-15). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl a původní věřitelka ověřila, že jeho měsíční mzda činí , částka, (pracovní smlouva č.l. 39, mzdový výměr č.l. 40 a výplatní lístky č.l. 41a, 37), k tomu pobírá invalidní důchod , částka, měsíčně (výměr invalidního důchodu č.l. 40a a výplatní doklad č.l. 41); jeho měsíční výdaje činily , částka, (rozvedený, žijící u rodičů) a , částka, na splátky dřívějších úvěrů, z čehož plynul měsíční disponibilní zůstatek , částka, (viz Žádost o úvěr čl. 38). Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou , částka, (viz přehled plateb čl. 16). Smlouvou ze dne , datum, , účinnou , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 17-21, 23), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 22), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 24). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 25-27). V době sjednání úvěru (květen 2022) činila obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů 9,10 % (ARAD sestava 1193 čl. 43).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Původní věřitelce před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost původní věřitelka podle soudu splnila, neboť měla doložený jeho příjem. Výdaje byly sice odhadnuty v nepřiměřené (nemožné) výši (, částka, ), z dokazování však vyplynulo, že žalovaný žil u rodičů a zbýval mu (po odečtení dalších splátek) disponibilní zůstatek , částka, , který nabízel i při splácení nového úvěru rezervu k pokrytí nepřiznaných běžných výdajů; úvaha původní věřitelky o schopnosti žalovaného úvěr splatit se tak soudu nejeví nepřiléhavá.7. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), Anonymizováno8. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru, která oproti běžné hodnotě , hodnota, % u bankovních úvěrů dosahovala 270,48 % (tj. 30x více!); sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.].9. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), spatřuje soud v počínání původní věřitelky ve smyslu zneužití jejího silnějšího postavení vůči žalovanému spotřebiteli, což je další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek roční procentní sazby nákladů (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.10. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání své právní předchůdkyně „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).11. Důvodnou část žalovaného nároku je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem , částka, , na které žalovaný dosud vrátil pouze , částka, . Na úkor dnešní žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil částkou , částka, , kterou je povinen vrátit. V této části proto soud žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení, na který má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V tomto případě 15 % ročně, neboť v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se žalovaný podle soudu ocitl marným uplynutím sjednané doby, v níž měl úvěr vrátit, neboť tohoto termínu (byť z neplatné smlouvy) si musel být žalovaný dobře vědom; od , datum, je tak žalovaný v prodlení se zaplacením důvodně žalované částky.12. V ostatním soud žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřené smlouvy zamítl.13. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Z převážné části byl v řízení úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.