10 C 150/2025-81 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, (ve výši 85,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ) a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , jakož i náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 85,49 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se ocitla s úhradou splátek v prodlení, doposud uhradila celkem , částka, . Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ke dni podání žaloby na , částka, , požadovala též náhradu nákladů vzniklých prodlením dlužníka ve výši , částka, . V důsledku prodlení žalované došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů. Žalobkyně takto zjistila, že celkový čistý měsíční příjem žalované byl , částka, , celkové měsíční náklady , částka, , ke splácení sjednané splátky tak měla dostatek zbývajících volných zdrojů. Stálý příjem žalované ověřila žalobkyně z informativních výpisů z účtu. Co se týče výdajů, vycházela žalobkyně především z toho, co uvedla sama žalovaná, přičemž spoléhala na poctivost jejího jednání v právním styku.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky. Bez omluvy se žalovaná nedostavila ani na soudem nařízené jednání dne , datum, .4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 24 spisu) a karty klienta (č. l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované , částka, , výdajů , částka, (životní minimum , částka, , bydlení , částka, ). Žalovaná uvedla, že je svobodná a žije sama, má výuční list, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ., a u formy bydlení zaškrtla políčko „státní/obecní“. Žalovaná na úvěr uhradila sedmkrát , částka, , tj. celkem , částka, . Z oznámení o provedení příkazu k úhradě (č. l. 31-33) soud zjistil, že dne , datum, došlo na účet žalované , částka, od plátce , právnická osoba, ., dne , datum, pak , částka, .6. Smlouva o úvěru ze dne , datum, (č. l. 13 až 15), jakož i oznámení o schválení úvěru (č. l. 26), prokazují, že se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit žalobkyni celkem , částka, , a to vše ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba činila 85,49 %, RPSN 128,28 %.7. Z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 34 spisu soud zjistil, že úvěr , částka, žalobkyně žalované vyplatila na její bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, .8. Výzvami ze dne , datum, , , datum, a , datum, (č. l. 36-38) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a zároveň ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne , datum, (č. l. 39, spolu s vrácenou zásilkou na č. l. 30) žalobkyně sdělila žalované, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru.9. Žalobkyně dále předložila negativní výpis záznamů žalované v registru SOLUS ze dne , datum, , výpis z NRKI z téhož dne s informací o 13 institucích s žádostí a kopii občanského průkazu žalované (na č. l. 18-19, č. l. 22-23).10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, (viz č. l. 40-41 spisu).11. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud dále zjistil, že žalovaná měla již v době předcházející sjednání úvěru s žalobkyní sjednanou celou řadu jiných půjček (spotřebitelský úvěr u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , spotřebitelský úvěr , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , revolvingový úvěr u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalovaná při sjednávání dalších a dalších úvěrů uváděla nepravdivé informace, zamlčovala splátky jiných půjček nebo nepravdivě udávala svoje celkové měsíční výdaje. Za to byla citovaným rozsudkem odsouzena mj. pro přečin podvodu a úvěrového podvodu.12. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru řádně nezkoumala a neprověřovala úvěruschopnost žalované.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“22. Právní posouzení věci:23. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem , částka, na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 záko