10 C 257/2025-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 51 006,55 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s částkou 25 776 Kč (součet poplatků ujednaných ve smlouvě) ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku měl žalovaný uhradit do , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčního příjmu činí celkem 31 196 Kč, výdaje 16 200 Kč. Jeho tvrzení ověřila původní věřitelka z pracovní smlouvy a výplatních pásek (tyto dokumenty žalobkyně nemá k dispozici). Žalovaný dále sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dokončené základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně dodala, že žalovaný na dluh zaplatil od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem 9 679,33 Kč, poté již ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzal (ve Věznici , adresa, ) dne , datum, . K jednání nařízenému na , datum, soud žalovaného nepředvolal (žalovaný na dotaz soudu, zda souhlasí s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, nijak nereagoval).4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, jeho dosažené vzdělání je základní a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je zaměstnaný, má měsíční příjem 31 196 Kč, jiné příjmy domácnosti neuvedl; jeho výdaje činí měsíčně 16 200 Kč (z toho 6 200 Kč na bydlení a energie, 4 000 Kč na dopravu, jídlo apod., a 6 000 Kč na splátky stávajících půjček). K doložení příjmu měl žalovaný původní věřitelce dle žádosti předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu.6. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 30 000 Kč s celkovým poplatkem (zahrnujícím i úrok) ve výši 25 776 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. RPSN činila 272,44 %.7. Z výpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil 9 679,33 Kč.8. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .9. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, .10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka řádně nezjistila a neposoudila majetkové a osobní poměry žalovaného, především co se týče jeho výdajů.11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:12. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.13. Právní posouzení věci:14. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo.15. Soud především podotýká, že původní věřitelka sice dle žádosti o úvěr zřejmě ověřila příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru (byť žalobkyně příslušnými doklady nedisponuje), avšak pokud jde o výdaje, plně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by je jakkoli ověřovala. Nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího ověření vycházela z toho, co žalovaný uvedl v žádosti. Náklady na nájemní bydlení v celkové výši 6 200 K se soudu jeví jako nerealisticky nízké, původní věřitelka se taktéž nijak blíže nezajímala o to, že žalovaný měl měsíčně splácet další půjčky. Bez jakéhokoli ověření výdajové stránky nemohla původní věřitelka učinit relevantní závěr o majetkové a finanční situaci žalovaného. Podle údajů v žádosti o úvěr měl žalovaný bankovní účet, původní věřitelka s ním však zjevně nijak nepracovala (ověřovala jen příjmy žalovaného, jak soud uvedl výše) a nevyžádala si od žalovaného např. alespoň výpisy z účtu za dobu předcházející žádosti o úvěr. V nich mohla dále prověřit skutečnosti týkající se jeho majetkové situace, výdajové stránky žalovaného, případných rizikových transakcí či jiných půjček, jeho celkového zůstatku na účtu apod. To se ovšem nestalo, resp. žalobkyně to ničím neprokázala. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.16. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.17. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná [§ 580 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 30 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 20 320,67 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně (doloženého výpisem plateb), které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 9 679,33 Kč, rozdíl mezi 30 000 Kč a 9 679,33 Kč je právě 20 320,67 Kč.18. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek , Anonymizováno, soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky , Anonymizováno, soudu v , adresa, – pobočky v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nebo , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnost