12 C 311/2025-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále „původní věřitel“) a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na základě kterých byla žalovanému vyplacena částka 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, ale vzhledem k tomu, že uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 na žalobkyni. Žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitel společnost , právnická osoba, (nyní , Anonymizováno, , právnická osoba, .) poskytla žalovanému dne 31. 10. 2023 peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a dne 15. 11. 2023 ve výši 19 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného vedený u ČSOB č. , č. účtu, (potvrzení o platbě č. l. 12-13 spisu, sdělení banky č. l. 27 spisu). Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena z původního věřitele na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 20. 6. 2025 spolu s předžalobní výzvou, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky do tří dnů (smlouvy o postoupení, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva, podací lístek).5. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný tuto částku původnímu věřiteli neuhradil, proto žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávky, vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou, která byla žalovanému odeslána dne 20. 6. 2025. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad na svůj dluh cokoli uhradil. Soud věc hodnotil podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení a dospěl k závěru, že je na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť žalovanému vznikla povinnost částku 20 000 Kč, o kterou se obohatil bez platného právního důvodu, vrátit žalobkyni, a to spolu s úrokem z prodlení, neboť částku neuhradil ve lhůtě poskytnuté mu výše uvedenou výzvou, čímž se ocitl v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala žalovanému předžalobní upomínku, má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 400 Kč (předžalobní výzva se skutkovým a právní rozborem věci, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 citované vyhlášky, a 21 % DPH.10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.