6 C 213/2025-82 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr , částka, , za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 84,06 % ročně ve 24měsíčních splátkách po , částka, (včetně pojištění , částka, měsíčně). Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas, v souladu se smluvními ujednáními se proto v důsledku jeho prodlení úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Do té doby uhradil žalovaný na úvěr celkem , částka, . Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě zbytku dluhu, včetně předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka mu byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav:3. Žalobkyně jako podnikatelka oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (výpis z ČNB č.l. 39) s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo téhož dne žalovanému vyplaceno , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , za což sjednali jako odměnu úrok 84,06 % ročně (RPSN 113,61 %); úvěr se žalovaný zavázal splatit v 24měsíčních splátkách po , částka, s pojištěním, z toho , částka, na úvěr (předsmluvní formulář č.l. 23-26, fotokopie OP č.l. 29-30, smlouva o úvěru č.l. 8-10, 40, 41-42, podpis na dálku č.l. 43, oznámení o schválení úvěru č.l. 11-12, prohlášení klienta č.l. 31-32, informační dokument o pojistném produktu č.l. 13-16, přihláška k pojištění č.l. 37-38, doklad o vyplacení úvěru č.l. 33).4. Ke svým poměrům před sjednáním úvěru žalovaný tvrdil a doložil průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání , částka, (č.l. 27-28). V registru dlužníků SOLUS neměl podle interní výstupní tabulky žalobkyně žádný závazek po splatnosti (č.l. 34). Z výstupu databáze nebankovních úvěrů (NRKI) vytvořila žalobkyně interní skóre žalovaného na 238, což je podle vysvětlivky kategorie I, tj. nízké skóre s vyšším rizikem – úvěr má být v této kategorii co do výše výrazněji limitován, popř. zamítnut (č.l. 36). Podle svého prohlášení žil žalovaný sám ve vlastním bydlení s měsíčním nákladem ve výši životního minima , částka, a , částka, na bydlení; jiné výdaje neuvedl (hodnocení klienta č.l. 30).5. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou podle jejího sdělení do zesplatnění nepravidelnými splátkami celkem , částka, .6. V bodě 6.3. úvěrové smlouvy sjednali účastníci řízení zesplatnění celého úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou předepsané splátky v délce 65 dnů, což se stalo u 16. splátky splatné , datum, (karta klienta č.l. 18); o zaplacení dlužných splátek byl žalovaný žalobkyní opakovaně marně upomínán (výzvy k zaplacení č.l. 21-22). , právnická osoba, . 9. 2024 se tak úvěr zesplatnil, což žalobkyně žalovanému dopisem z téhož dne oznámila, vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu (č.l. 19, 20) a účtovala poplatky a smluvní pokuty spojené s jeho prodlením. Předžalobní výzvu odeslala žalobkyně žalovanému dne , datum, (č.l. 17, 35).7. Obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání předmětného nebankovního úvěru 10,02 % (ARAD sestava 1193 čl. 76).8. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).10. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.11. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru o poměrech žalovaného k dispozici informaci, že jeho příjem činí cca , částka, měsíčně, neměla však žádné zjištění o jeho skutečných výdajích (nad rámec nákladu bydlení , částka, měsíčně, který neměla nijak ověřen). Stanovení výše výdajů podle životního minima se velmi pravděpodobně realitě nepřibližuje; jeho přednastavení není žádoucí, neboť navíc nenutí spotřebitele činit vlastní úvahu o výši a skladbě svých výdajů a o tom, zda mu umožní sjednávanému závazku dostát. Interní hodnocení žalovaného žalobkyní z databází SOLUS a NRKI, aniž by byl k důkazů předložen i původní výsledek, ze kterého žalobkyně činila svá zjištění, je obecně bez významu, neboť soud k jejich hodnocení nemá k dispozici vstupní údaje, z nichž žalobkyně vyšla. V této věci však navíc skóre žalovaného nevyšlo příznivě ani samotné žalobkyni podle vlastní interní metodiky, zařadila-li jej s 238 body do nejrizikovější kategorie, v níž má být úvěr limitován, až zamítán. Přesto žalovaného vyhodnotila jako úvěruschopného. Tím podle soudu porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.12. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Nadto by uzavřená smlouva byla s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatná i pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství.14. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).15. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez, kterou překračuje RPSN 113,61 % oproti běžné míře nákladů bankovních úvěru ve srovnatelném čase 10,02 %, tj. nikoli dvoj- až trojnásobně, nýbrž desetitinásobně! [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Nemluvě o dalších sankčních ujednáních spojených s prodlením žalovaného při neplnění sjednaného závazku, které ve výši RPSN zahrnuty nejsou; smluvní pokuta byla sice sjednána v rámci zákonné limitace § 122 zákona č. 257/2016 Sb., jde však o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici.16. Žalovaný nárok je v každém případě nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně přenechala žalovanému finanční prostředky , částka, , žalovaný jí vrátil zpět , částka, . Bezdůvodné obohacení tedy přeplatil a nezbývá nic, v čem by mohl soud žalobě vyhovět; proto ji zamítl (uplatněné příslušenství úvěru podle smlouvy je s ohledem na posouzenou neplatnost nedůvodné).17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; ve věci úspěšnému žalovanému však pro jeho nečinnost žádné náklady k náhradě žalobkyní nevznikly.