6 C 263/2025-107 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr , částka, vyplacený ve prospěch žalovaného podle čl. IV bod 4.3 smlouvy o úvěru, který se žalovaný zavázal splácet s příslušenstvím v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas (prodlení se splátkou splatnou , datum, ), v souladu se smluvními ujednáními se proto v důsledku jeho prodlení úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Dosud žalovaný uhradil na úvěr celkem , částka, . Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě zbytku dluhu, včetně předžalobní upomínky.2. Žalovaný se platnosti úvěrové smlouvy bránil tvrzením, že žalobkyně jeho poměry nezkoumala a vystačila si pouze s kopií občanského průkazu, a také zpochybněním formy na dálku uzavírané smlouvy. Nepopřel však, že ji uzavřel. S žalobkyní vedli smírná jednání, její nabídku mu však pracovník organizace Člověk v tísni, který mu pomáhal s obranou v tomto řízení, přijmout nedoporučil, neboť by pro něj byla nevýhodná vzhledem k přeplatku, který mu již z této (neplatné) smlouvy dosavadními úhradami vznikl.3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila; souběh soudního řízení s řízením před finančním arbitrem nebylo rozhodnutí soudu na překážku, neboť soudní rozhodnutí má v souladu s § 9 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v účinném znění, přednost. Takto soud zjistil následující skutkový stav:4. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne , datum, sjednali úvěrovou smlouvu k úvěru , částka, ke konsolidaci dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně za podmínek, které žalobkyně dokládá listinnými důkazy na č.l. 9-25, na základě které mu žalobkyně přímo vyplatila pouze , částka, ; , částka, mělo být vyplaceno ve prospěch žalovaného na jiný účet žalobkyně pro úhradu předchozího úvěru podle smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a , částka, činil poplatek za zpracování úvěru. Na uvedený závazek žalovaný žalobkyni dosud uhradil , částka, . O žalovaném závazku strany vedly smírná jednání bez konkrétního výsledku (jako na č.l. 40, 5455). K návrhu žalovaného z , datum, zahájil ve věci řízení finanční arbitr (č.l. 56).5. Provedeným dokazováním dále soud ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z databází SOLUS (č.l. 73), CEE (č.l. 76) a ISIR (č.l. 77), ze které vyplynulo, že žalovaný byl s manželkou v oddlužení, které splnil k , datum, . Ověřila také platnost jeho občanského a řidičského průkazu (č.l. 75, 93), a dále ověřila jeho příjem cca , částka, (č.l. 78-79). K dispozici měla také jeho bankovní výpisy z účtu za měsíce prosinec , Anonymizováno, a leden a únor , Anonymizováno, (č.l. 80-84, 85-88, 89-91), z nichž vyplynulo, že měsíční náklad žalovaného na bydlení je , částka, s energiemi , částka, , dále hradí měsíčně telefon s internetem , částka, , pojištění , částka, , a je z nich také patrno čerpání řady mikropůjček od různých nebankovních společností. Měsíční obraty činily v prosinci , Anonymizováno, cca , částka, (počátek , částka, a zůstatek , částka, ), v lednu , Anonymizováno, cca , částka, (počátek , částka, a zůstatek , částka, ) a v únoru , Anonymizováno, cca , částka, (počátek , částka, a zůstatek , částka, ).6. Soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně upomínkami č.l. 26-29 a předžalobní výzvou s podacím lístkem č.l. 30-31, neboť nesměřovaly ke skutečnostem podstatným pro právní posouzení věci.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).8. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru o poměrech žalovaného k dispozici dostatek varovných informací, z nichž jí mělo vyplynout, že žalovaný dlouhodobě hospodaří neuváženě a točí se v dluhové spirále (čerpání mikropůjček od nebankovních poskytovatelů úvěrů patrné z běžného účtu, insolvence v minulosti, z níž se patrně žalovaný nepoučil; měsíční obraty prostředků na bankovním účtu zcela neodpovídající doloženému měsíčnímu příjmu žalovaného, běžné – nijak neobvyklé – reálné výdaje výrazně vyšší než žalobkyní odhadované atp., měsíční zůstatky, které ve dvou ze tří případů nepostačovaly k pokrytí sjednané měsíční splátky cca , částka, ). Poskytla-li žalobkyně žalovanému úvěr navzdory všem těmto varovným signálům, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně , částka, ; naopak není tvrzeno ani prokázáno, jak bylo použito , částka, určených ke „konsolidaci“. Jelikož soudu není nic známo o obsahu dříve sjednaného závazku, aby mohl učinit úsudek o jeho případné platnosti, nelze tuto část „úvěru“ z hlediska posouzení bezdůvodného obohacení považovat za poskytnutou. A s ohledem na žalovaným (nesporně) vrácenou částku , částka, nebyl důvod v tomto směru žalobkyni jakkoli vyzývat a poučovat. Žalovaný v každém případě bezdůvodné obohacení přeplatil a nezbývá nic, v čem by mohl soud žalobě vyhovět; proto ji zamítl (uplatněné příslušenství úvěru podle smlouvy je s ohledem na posouzenou neplatnost nedůvodné).11. Ve věci úspěšnému žalovanému náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření a účast při jednání) po , částka, [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od , datum, , analogicky; § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebyl – na rozdíl od advokátního tarifu – novelizován, čímž vznikla neodůvodněná nerovnost mezi zastoupeným a nezastoupeným účastníkem řízení; soud proto § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v účinném znění, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikuje a vzhledem k absenci prováděcí normy k § 151 odst. 3 o. s. ř. aplikuje nejbližší podobné ustanovení, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v účinném znění].12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.