6 C 264/2025-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené s žalovaným dne , datum, prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr , částka, a žalovaný se zavázal jej uhradit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, a jednorázovou sankcí , částka, pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky (celkem 5x). Žalovaný úvěr v datu splatnosti, ani po zaslané předžalobní výzvě neuhradil.2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal. Uzavření smlouvy potvrdil, později se však dohodli na prodloužení splatnosti za podmínky, že uhradí k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru. Již v době prvního data splatnosti trpěl žalovaný závažnými psychickými problémy, své potíže řešil nejdříve silnými psychofarmaky, později byl od , datum, do , datum, hospitalizován v , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, v , Anonymizováno, ; po tuto dobu neměl mobilní telefon, nemohl převzít předžalobní výzvu, a navíc byl zcela bez příjmů (jako , Anonymizováno, ), tj. neměl možnost situaci adekvátně řešit, ačkoli si je svých závazků vědom. Požádal o možnost hradit dluh ve splátkách po , částka, měsíčně.3. Žalobkyně s návrhem splátek souhlasila, ovšem tak, aby byl dluh splacen do dvou let.4. Soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků, kteří se bez řádné (žalovaný) a včasné (žalobkyně) omluvy nedostavili.5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Účastníci řízení si přes webový portál www., Anonymizováno, .cz sjednali dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , v níž je žalovaný označen identifikačním číslem a sídlem podnikání a je v ní uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, za poplatek (úrok) 1 % denně za každý den čerpání úvěru na 70 dní. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pěti čtrnáctidenních splátkách po , částka, , poslední splátka připadala na , datum, ; při prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky sjednaly smluvní strany pokutu , částka, (smlouva o podnikatelském úvěru č. l. 9-11). Žalobkyně poskytla žalovanému , částka, dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, (potvrzení o platbě č. l. 14), žalovaný nevrátil ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřel). Za každou z pěti sjednaných splátek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení, ještě žalobkyně účtovala smluvní pokutu , částka, (celkem , částka, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti dopisem ze dne , datum, , odeslaným , datum, (předžalobní upomínka s dokladem o odeslání č. l. 15-16). Soudu je dále z podání žalovaného a úřední činnosti známo, že dne , datum, podal žalovaný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, zapsaný u Krajského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, , o kterém ke dni vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnuto.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení projevili vůli uzavřít smlouvu o podnikatelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Soud se zabýval platností smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb; úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z., dle kterého ten, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).7. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – obvykle nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. Žalovaný ostatně neuhradil jedinou sjednanou splátku.8. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru žalobkyně svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Soud má v projednávané věci za to, že úrok 1 % denně, tj. 365 % ročně (oproti obvyklé míře v bankovním sektoru pro dané období kolem 5 %) a smluvní pokuta , částka, za prodlení se splátkou při výši poskytnutého úvěru představují nemravně nepřiměřené náklady úvěru; v kombinaci s výše uvedenými okolnostmi dospěl soud k závěru o nemravnosti ujednání o výši úroku způsobující absolutní neplatnost uzavřené smlouvy jako celku (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , či rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. Soud se dále ztotožňuje s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jak tomu bylo i v daném případě; přestože se rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v projednávaném kontextu drobného živnostníka: „Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena.“11. Smlouvu tedy soud shledává neplatnou jako celek a přiznává žalobkyni pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému , částka, a žalovaný nerozporoval její tvrzení, že nic dosud nevrátil. V této části proto soud žalobě vyhověl.12. Ve zbytku soud žalobu pro absolutní neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru z důvodu nemravnosti sjednaného příslušenství zamítl.13. Jelikož se ve skutečnosti podle soudu jedná o zastřený spotřebitelský úvěr (sama žalobkyně se v úvodu návrhu představuje jako poskytovatel či zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů a v závěru pracuje i s variantou bezdůvodného obohacení pro neplatnost smlouvy), zamítl žalobu i pro úrok z prodlení při aplikaci § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), podle které spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se