6 C 298/2025-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě měla žalovaná možnost čerpat úvěr do limitu , částka, s měsíční splátkou počínaje , datum, a koncem kreditového rámce do , datum, . Bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, převedla žalobkyně žalované , částka, dne , datum, . Pro prodlení žalované žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalované oznámila e-mailem ze dne , datum, . , právnická osoba, . 4. 2025 tak žalobkyni vznikl nárok na úhradu jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ , částka, , za službu „, Anonymizováno, “ , částka, a za službu „Informační SMS , Anonymizováno, “ , částka, . Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, a dále smluvní pokutu z prodlení 0,1 % denně, vyčíslenou za období , datum, –, datum, na , částka, . Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne , datum, , Anonymizováno2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . Na zahájené řízení byla nadto žalovaná v projednávané věci soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy, telefonicky s ní spojit nepodařilo.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne , datum, si účastnice prostředky dálkové komunikace potvrdily smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 9-24), na základě které měla žalovaná možnost čerpat úvěr až , částka, s měsíčními splátkami a koncem kreditního rámce do , datum, (RPSN 1 819,46 %). K poměrům žalované před sjednáním smlouvy žalobkyně údajně zjistila, že její čistý měsíční příjem činí , částka, (oproti deklarovaným , částka, ), žije a hospodaří sama; mezi výdaji žalovaná uvedla , částka, měsíčně na půjčky, , částka, měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje udány nebyly a zbytné měly činit , částka, měsíčně (č.l. 25). Příjem žalované žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu žalované, z něhož si učinila pro období , datum, až , datum, výpis příjmových transakcí (č.l. 26-29); za tuto dobu je z výpisu patrna řada dílčích transakcí, oscilujících mezi , částka, a , částka, , pouze v měsících prosinec 2023 až duben 2024 je patrný pravidelný příjem k 15. dni kolem , částka, . Udávané výdaje žalobkyně nikterak neverifikovala. Žalobkyně vyhodnotila disponibilní zůstatek žalované , částka, měsíčně. Žalovaná čerpala dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, s VS transakce , Anonymizováno, částku , částka, (č.l. 30); neuhradila však ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřela). Výpověď smlouvy pro prodlení s úhradou dluhu oznámila žalobkyně žalované e-mailem ze dne , datum, , kterým ji vyzvala k doplacení okamžitě splatných , částka, (č.l. 31). Dopisem ze dne , datum, (č.l. 32), odeslaným , datum, (č.l. 33) vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Žalobkyně však nesplnila povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech měla sice částečně ověřená, neměla však na jejich základě vyhodnotit žalovanou jako úvěruschopnou. Jak zjistila z příjmu žalované, ten měl být v měsíčním průměru nadstandardní (, částka, ), šlo však o řadu dílčích plateb nepravidelné výše, kterou žalovaná při vyplňování žádosti ani správně neodhadla (udala-li , částka, ). Není proto nepřiměřený požadavek, aby si žalobkyně ověřila jak zdroj (a pravidelnost, jistotu) příjmů žalované, tak také reálnou výši udávaných výdajů (zejména na bydlení), které mohly být podhodnocené (resp. přednastavené, jak soudu vyplývá z jiných podobných případů, v nichž se uvedená hodnota výdajů na bydlení pravidelně opakuje). To vše při vědomosti o tom, že nezanedbatelnou část výdajů žalované (, částka, ) tvoří splátky dřívějších úvěrů. O neschopnosti žalované úvěr splatit svědčí i skutečnost, že ze schváleného úvěrového rámce čerpala pouze , částka, a nevrátila ani to. Při údajích, které (ne)měla žalobkyně o žalované k dispozici, tak nemohla dospět k závěru, že bude schopna úvěr za sjednaných podmínek vrátit.6. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (sama žalobkyně ostatně ve svém návrhu s touto variantou operuje). Žalovaná získala od žalobkyně , částka, , které nevrátila. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a získanou částku je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství (ani smluvní pokuta), ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem