10 C 250/2024-95 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalované zaplacení 116 775 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 116 775 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty 16 037,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 4 205,28 Kč (ve výši 66,27 % ročně z částky 99 069,60 Kč od , datum, do , datum, ) a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 99 069,60 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 344 160 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení., právnická osoba, částečné zpětvzetí žaloby soud řízení pravomocně zastavil co do částky 15 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 425 Kč od , datum, do zaplacení, dále co do částky 16 037,82 Kč a dále co do úroku ve výši 57 % ročně z částky 99 069,60 Kč od , datum, do , datum, (viz usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). V řízení poté pokračoval pro jistinu ve výši 101 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 101 350 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 9,27 % ročně z částky 99 069,60 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 99 069,60 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 344 160 Kč.3. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 66,27 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 975 Kč. Žalovaná se ocitla s úhradou splátek v prodlení, doposud uhradila celkem 11 970 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ke dni podání žaloby na 16 037,82 Kč, požadovala též náhradu nákladů vzniklých prodlením dlužníka ve výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů. Žalobkyně takto zjistila, že celkový čistý měsíční příjem žalované byl 17 339 Kč, celkové měsíční náklady 8 775 Kč, ke splácení sjednané splátky tak měla dostatek zbývajících volných zdrojů. Stálý příjem žalované ověřila žalobkyně z potvrzení o provedení transakce (příjem důchodu od ČSSZ na účet žalované). Co se týče výdajů, vycházela žalobkyně především z toho, co uvedla sama žalovaná, přičemž spoléhala na poctivost jejího jednání v právním styku.4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že půjčku si brala v době, kdy její příjem činil jen asi 17 000 Kč měsíčně. Jen náklady na bydlení měla ve výši 13 500 Kč měsíčně, navíc bydlela s manželem, o kterého musela pečovat. Dostala se do dluhové spirály, nezvládala půjčku splácet, což žalobkyni opakovaně sdělovala. Nyní spolupracuje se sociální službou dluhového poradenství a snaží se situaci řešit. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně nedostatečně posoudila její úvěruschopnost. Výši dluhu a jeho příslušenství proto považuje za neadekvátní, úroky a příslušenství jsou podle ní v rozporu s dobrými mravy. Proto žádá, aby soud posoudil, jaká částka k úhradě je ještě v zákonných mezích a ponechává na úvaze soudu, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Na soudem nařízené jednání dne , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Z hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 63 spisu) a karty klienta (č. l. 20) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované 17 339 Kč, výdajů 8 775 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení 3 915 Kč). Žalovaná uvedla, že je vdaná a žije sama, má maturitu, je v důchodu a u formy bydlení zaškrtla políčko „vlastní“. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 11 970 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č. l. 73-74) soud zjistil, že dne , datum, a , datum, došlo na účet žalované 17 339 Kč od ČSSZ.7. Smlouva o úvěru ze dne , datum, (č. l. 14 až 16), jakož i oznámení o schválení úvěru (č. l. 17), prokazují, že se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit žalobkyni celkem 286 800 Kč, a to vše ve 48 měsíčních splátkách po 5 975 Kč. Úroková sazba činila 66,27 %, RPSN 90,6 %.8. Z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 41 spisu soud zjistil, že úvěr 100 000 Kč žalobkyně žalované vyplatila na její bankovní účet uvedený ve smlouvě dne , datum, .9. Výzvami ze dne , datum, a , datum, (č. l. 23-24) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a zároveň ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne , datum, (č. l. 21) žalobkyně sdělila žalované, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru.10. Žalobkyně dále předložila negativní výpis záznamů žalované v registru SOLUS ze dne , datum, , výpis z NRKI z téhož dne s informací o dvou institucích s žádostí a kopii občanského průkazu žalované (na č. l. 61-62, č. l. 64 a č. l. 72).11. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne , datum, (viz č. l. 19 a 47 spisu).12. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru řádně nezkoumala a neprověřovala úvěruschopnost žalované.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslov