12 C 12/2026-69 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 208 Kč (z toho 7 000 Kč jistina, 2 800 Kč smluvní úrok, který přirostl k jistině, a 2 408 Kč smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 26. 4. 2024 se společností , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“). Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet, což však řádně nečinil, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila na , právnická osoba, . a tato následně na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 26. 4. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěr) až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN mělo činit 5 797,27 % (smlouva o úvěru, informační formulář). K tomuto žalobkyně doložila žádost o úvěr č. , hodnota, , ve které je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má jedno vyživované dítě a tři členy domácnosti, je zaměstnaný s příjmem 33 211 Kč, výdaje činí 12 000 Kč (žádost o úvěr). Původní věřitelka následně dopisem ze dne 10. 8. 2024 zesplatnila úvěr (zesplatnění ze dne 10. 8. 2024) a pohledávku za žalovaným postoupila na , právnická osoba, . a tato společnost na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 23. 7. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrzení o odeslání zásilky).6. Z žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného za období květen až červen 2025 soud neučinil žádná skutková zjištění, která by pro rozhodnutí věci byla významná.7. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně si je svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů vědoma, a proto také pro tento případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení. Pro případ bezdůvodného obohacení však žalovaná soudu nedoložila, že úvěrová částka byla žalovanému skutečně vyplacena; pokud žalobkyně navrhla učinit dotaz na banku žalovaného, zda v období od 26. 4. 2024 do 10. 8. 2024 byly provedeny ve prospěch účtu platby v celkové výši 7 000 Kč, pak jde o důkaz nadbytečný (nic nevypovídající), neboť i v případě, že by bankou bylo sděleno, že žalovaný v rozhodném období skutečně platby v souhrnné výši 7 000 Kč obdržel, nebylo by nadále zřejmé, kdo byl jejich odesílatelem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:14. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by jakákoliv částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, ačkoli k tomu byla soudem řádně vyzvána, nezbylo soudu nežli uzavřít, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Soud proto žalobu zcela zamítl.17. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok III.). Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.