12 C 21/2026-38 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 618,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 2. 7. 2025 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr 65 618,31 Kč a zavázal se úvěr vrátit do 26. 10. 2025. Žalovaný dosud dluží stále 65 618,31 Kč. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do vlastních rukou.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyní doložená úvěrová smlouva, kterou se původní věřitelka měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěr) s limitem 45 000 Kč a žalovaný se měl zavázat úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně, RPSN mělo činit 299,98 %, není opatřena podpisy a ani z ní nelze dovodit, že by snad byla podepsaná elektronicky (smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 35 000 Kč dne 3. 7. 2025 převodem na bankovní účet žalovaného (potvrzení o platbách na č. l. 17 a 18 spisu, sdělení banky ze dne 4. 2. 2026). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku, seznam pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila a žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:12. Z listin založených ve spise není možné dovodit uzavření úvěrové smlouvy mezi původní věřitelkou jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, když doložena smlouva není podepsaná. Ostatně i kdyby taková smlouva podepsaná byla, pak by šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka by tak porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru by proto i v případě jejího podpisu byla podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.13. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 35 000 Kč bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalobě co do částky 35 000 Kč vyhověl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce.14. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl u obou účastníků v zásadě stejný, a proto soud rozhodl dle 142 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 281 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2625 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 656 Kč. V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána do 30 dnů od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.