6 C 27/2026-81 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr , částka, , za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 78,56 % ročně ve 48měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, neuhradila ničeho. Ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek a žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli si žalobu s předvoláním k jednání převzala osobně. K jednání se bez omluvy nedostavila.3. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou podepsaly dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně téhož dne vyplatila žalované , částka, na účet č. , č. účtu, , za což sjednaly jako odměnu úrok 78,56 % ročně (RPSN 114,02 %); úvěr se žalovaná zavázala splatit v 48měsíčních splátkách po , částka, (předsmluvní formulář č.l. 15-18, fotokopie OP č.l. 38-40, smlouva o úvěru č.l. 42-44, 21-23, 36, 25, oznámení o schválení úvěru č.l. 8-9, 12, prohlášení klienta č.l. 30-31, základní informace o klientovi č.l. 24, doklad o vyplacení úvěru č.l. 29). Ke svým poměrům žalovaná tvrdila a doložila měsíční příjem ze zaměstnání kolem , částka, (výplatní lístek č.l. 32, 33, 73-74); dále uvedla, že je vdaná, s manželem nežije, žije ve vlastním bydlení s měsíčním nákladem , částka, , její další výdaje činí životní minimum , částka, a životní minimum pro dvě vyživované děti , částka, ; jiné závazky neuvedla (hodnocení klienta č.l. 19). V registru dlužníků neměla podle interního výstupu žalobkyně žádný závazek po splatnosti (SOLUS č.l. 27); z výsledku výpisu NRKI, který žalobkyně k důkazu nepředložila, si interní metodikou vyhodnotila riziko nesplácení úvěru žalovanou jako nízké (č.l. 28). Žalovaná neuhradila podle tvrzení žalobkyně nic, o zaplacení dlužných splátek byla opakovaně upomínána (karta klienta č.l. 10, výzva k zaplacení č.l. 13, 14). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalované oznámila zesplatnění úvěru k témuž dni (čl. 11). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní výzva s podacím archem č.l. 41, 26). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.6. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalované, které zkoumala pouze po příjmové stránce, neměla však žádné zjištění o jejích skutečných výdajích. Stanovení výše výdajů podle životního minima se velmi pravděpodobně realitě nepřibližuje; jeho přednastavení není žádoucí, neboť nenutí spotřebitele činit vlastní úvahu o výši a skladbě svých výdajů a o tom, zda mu umožní sjednávanému závazku dostát. Nebyl dále ověřen náklad na bydlení, přestože byl deklarován v uvěřitelné výši. Interní hodnocení žalované žalobkyní z databází SOLUS a NRKI, aniž by byl k důkazů předložen i původní výsledek, ze kterého žalobkyně činila svá zjištění, je bez významu. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zpětně plyne toto porušení zjevně i z toho, že žalovaná neuhradila jedinou ze sjednaných splátek.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nic nevrátila. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatila a je povinna získanou částku vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po odečtení neúspěchu patří žalobkyni náhrada 34 % nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek , částka, , odměna zastupující advokátky za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po , částka, podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) téže vyhlášky včetně paušální náhrady hotových výdajů 4x , částka, podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradě jedné poloviny cesty k jednání , adresa, a zpět (vzdálenost 71,4 km při průměrné spotřebě vozidla 8,6 l/100 km, ceně paliva , částka, /l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla v celkové výši , částka, /km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro rok 2026), náhradě za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu , částka, (4x půlhodina po , částka, na cestě , adresa, a zpět). Odměnu za doplnění žaloby soud nepřiznal; tento úkon neshledal účelně vynaloženým, neboť žalobkyni nic nebránilo uvést vše v jediném podání.