6 C 33/2026-76 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím ze dvou titulů. Zaprvé nepovoleného záporného zůstatku , částka, na běžném účtu č. , hodnota, (podle smlouvy z , datum, , vypovězené dne , datum, ) a zadruhé ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, ; obě smlouvy uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Smlouvou o povoleném debetu získal žalovaný od původní věřitelky možnost průběžně čerpat úvěr , částka, za sjednaných podmínek, které nedodržel. Dostal se do prodlení a původní věřitelka úvěr k , datum, předčasně zesplatnila. Z této smlouvy vznikl dluh na jistině , částka, spolu s neuhrazenými poplatky, úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného běžnými postupy akreditované banky (zejména lustrace v databázích BRKI/NRKI/SOLUS, zohlednění příjmů a výdajů žadatele a vyhodnocení jeho rizikovosti podle informací získaných od žadatele a z interních zdrojů). Z pohybů na běžném účtu zjistila průměrný příjem , částka, měsíčně; rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný k plnění sjednaného závazku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si ji osobně převzal; bez omluvy se nedostavil ani k nařízenému jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb k vedení (studentského) běžného účtu č. , č. účtu, (č.l. 26-29). Dopisem ze dne , datum, upozornila původní věřitelka žalovaného na nepovolený záporný zůstatek běžného účtu , částka, , který žádala vyrovnat nejpozději do , datum, (č.l. 68). Dopisem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému odstoupení od smlouvy účinné ke dni , datum, (č.l. 3334). Ke dni , datum, činil záporný zůstatek , částka, (č.l. 58).6. Dne , datum, podepsali původní věřitelka s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které měl žalovaný možnost čerpat na svém běžném účtu č. , č. účtu, průběžně úvěr do výše , částka, s úrokem 21,9 % (č.l. 19-24, 25, 67, 30, 31). Předtím za měsíc srpen , Anonymizováno, činil příjem na účtu žalovaného , částka, a výdaje , částka, s konečným zůstatkem běžného účtu , částka, ; z výdajů je patrna splátka jiného spotřebitelského úvěru , částka, a sázkové transakce nejméně 2x , částka, (č.l. 60-64). Soudu je z úřední činnosti známo (, spisová značka, ), že zmíněný úvěrový závazek měl žalovaný rovněž sjednán u původní věřitelky podle smlouvy ze dne , datum, k částce , částka, . Podle BRKI neměl v té době žalovaný žádné jiné závazky (č.l. 66). Všechny ostatní k důkazu předložené výpisy jsou pozdějšího data, ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z nich soud nic podstatného nezjistil. K , datum, evidovala původní věřitelka k povolenému debetu poprvé pohledávku po splatnosti , částka, (č.l. 59, s. 22). Od , datum, činil zůstatek povoleného debetu , částka, (č.l. 58), na který již žalovaný ničeho neuhradil. Původní věřitelka dopisem ze dne , datum, prohlásila úvěr okamžitě splatným (č.l. 32, 35) a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.7. Smlouvou ze dne , datum, (čl. 36-37), postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisy ze dne , datum, (čl. 38-41). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (čl. 42-44).8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:9. Smluvní strany uzavřely smlouvu o vedení bankovního účtu ve smyslu § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle smluvních podmínek byl žalovaný povinen případný záporný zůstatek neprodleně vyrovnat. Tuto svou povinnost však nesplnil pro částku , částka, , ač byl původní věřitelkou upomínán. Ta později pohledávku v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupila žalobkyni, což žalovanému řádně oznámila. V této části soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení z dlužné částky od data následujícího po „odpisu“ nepovoleného debetu ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 11,5 % ročně.10. Dále bylo vůlí stran sjednat spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně o. z., ve znění účinném do , datum, .11. Původní věřitelce před poskytnutím úvěru ukládal § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost podle soudu původní věřitelka nesplnila, neboť z předložených důkazů (pouze jeden měsíční výpis před sjednáním úvěru) neplyne, že by žalovaný disponoval dostatečným disponibilním zůstatkem (, částka, ) k pravidelnému plnění nového závazku. Za takové situace bylo na původní věřitelce zkoumat poměry žalovaného důkladněji a ověřit si, zda opravdu bude schopen sjednaný závazek plnit, což se z poslední dostupné transakční historie nepodávalo. Do prodlení se ostatně dostal hned v listopadu 2022, tj. druhý měsíc po sjednání závazku.12. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“13. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že načerpaný a nesplacený zůstatek jistiny činil , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nepopřel, na tuto částku nic nevrátil. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) touto částkou bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.14. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhra