6 C 335/2025-68 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , na jejímž základě vyplatila žalobkyně téhož dne žalované , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím (celkový dluh , částka, ) v 83měsíčních splátkách po , částka, . Před poskytnutím zápůjčky měla žalobkyně k dispozici informaci o příjmu žalované , částka, měsíčně a její pravidelné měsíční výdaje vyhodnotil scóringový systém v průměru částkou , částka, ; žalovanou tak shledala bonitní. První splátka byla splatná , datum, , žalovaná však neuhradila ničeho; pro neplnění povinností následně využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni , datum, předčasně zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem. Poté žalovanou ještě upomínala a upozornila i na riziko soudního vymáhání pohledávky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem. Telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, (č.l. 10-15, 23, 55-58), na základě které žalobkyně poukázala téhož dne na účet žalované č. , č. účtu, částku , částka, (čl. 16), kterou se žalovaná zavázala splatit s příslušenstvím a poplatky v 83měsíčních splátkách (první k , datum, ) po , částka, . Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je zaměstnána s měsíčním příjmem , částka, , v domácnosti žije s další vydělávající osobou a dvěma dětmi (č.l. 17); žalobkyně měla k dispozici tříměsíční výpis z jejího bankovního účtu, ze kterého ověřila údaj o příjmu a o výdaji na bydlení , částka, (č.l. 18-22); na základě prohlášení o další spolužijící výdělečné osobě zahrnula žalobkyně do platební bilance žalované polovinu nákladu na bydlení , částka, a další deklarované či odhadované výdaje (životní minimum) v celkové výši , částka, (č.l. 61). Z bankovního výpisu bylo rovněž patrno, že měsíční výdajová bilance před poskytnutím zápůjčky v průměru činila , částka, a že v , Anonymizováno, , Anonymizováno, čerpala žalovaná od jiné nebankovní společnosti úvěr , částka, , který od počátku nehradila, jak plyne ze zaúčtované upomínky z , Anonymizováno, , Anonymizováno, (znovu č.l. 18-22). Žalovaná neuhradila na sjednaný závazek ničeho. Žalobkyně ji dopisem z , datum, (č.l. 28) upozornila na možnost předčasného zesplatnění zápůjčky, což následně učinila a informovala ji o tom dopisem z , datum, (čl. 27). Dne , datum, odeslala žalobkyně ještě předžalobní upomínku (čl. 29). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.7. V projednávané věci měla žalobkyně k dispozici informace, které bonitě žalované neodpovídaly. Měla sice ověřený deklarovaný příjem , částka, , s výdaji však pracovala pouze formálně – z bankovního výpisu vzala v potaz a do svého hodnocení zahrnula pouze výběr, nebo odhad (např. životního minima); jedině tak jí mohla vyjít celková výdajová složka cca , částka, měsíčně, přestože z bankovního výpisu byl patrný výdajový obrat kolem , částka, měsíčně. Zahrnula také do své bilance pouze polovinu nákladu na bydlení s odůvodněním, že žalovaná žije s další výdělečně činnou osobou, aniž by však takovou informaci měla jakkoli konkretizovanou a ověřenou. V neposlední řadě je z bankovního výpisu patrný nový nebankovní závazek, který od počátku nebyl plněn. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přes všechny tyto indicie o špatné finanční kondici žalované, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nevrátila nic. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně uvedenou částkou bezdůvodně obohatila a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných p