20 C 117/2020-26 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná nedostála své povinnosti vrátit pronajatá technická zařízení, a to [anonymizováno 6 slov] a [anonymizováno 6 slov] do 10 dní od ukončení smlouvy. Pro případ porušení povinnosti vrátit přijímací zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každé zařízení. Žalovaná ani přes výzvu své povinnosti vrátit technická zařízení nedostála a smluvní pokutu ve výši [částka] rovněž neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. Soud rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalované se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagovala na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky. Po skutkové stránce dospěl soud z listin předložených účastníky k závěru, že žalobkyně (dle obchodního rejstříku dříve pod [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Ve smlouvě byl sjednán pronájem technických zařízení [anonymizováno 6 slov] a [anonymizována čtyři slova] číslo [anonymizováno]. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení (viz smlouva o poskytování služeb veřejně dostupných komunikací [číslo] televize). V případě ukončení smlouvy byla sjednána povinnost žalované vrátit pronajatá technická zařízení ve stavu, který odpovídá běžnému technickému opotřebení, a to nejpozději do deseti dnů od ukončení smlouvy (viz článek 4.4 [anonymizována dvě slova] pro službu [anonymizována čtyři slova]). [příjmení] zařízením se rozumí zobrazovací zařízení účastníka, umožňující příjem služby, zejména [anonymizována dvě slova] apod., technickým zařízením se rozumí zařízení potřebné k příjmu nebo přístupu ke službě, které je za tímto účelem poskytnuto účastníkovi. Služba [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] být přístupná také prostřednictvím technického zařízení propojeného s koncovým zařízením účastníka. (viz článek [číslo], [číslo] a 5.1 [anonymizována dvě slova] pro službu [anonymizována čtyři slova]). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] (viz dopis žalobkyně ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení technických zařízení a úhradě částky [částka] do [datum] (viz dopis právního zástupce ze dne [datum] a podací arch). Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná po ukončení smlouvy v rozporu se smlouvou ve stanovené lhůtě nevrátila pronajatá technická zařízení, žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve sjednané výši. Tento závěr platí i přes terminologickou neobratnost smlouvy. Čistě gramatickým výkladem by soud musel dospět k závěru, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ nevrácení koncového, nikoliv technického zařízení, které bylo žalované pronajato. Tyto dva pojmy jsou v obchodních podmínkách jednoznačně rozlišeny. Teleologickým výkladem soud na základě pojmového vymezení koncového a technického zařízení uzavřel, že smluvní pokuta se váže k nevrácení technického zařízení. To totiž žalobkyně poskytuje klientům k užívání (k příjmu signálu), zatímco koncové zařízení patří klientovi a slouží k zobrazování. Dle smlouvy byly žalované poskytnuty dva set-top boxy. Smluvní pokuta spojená s nevrácením koncového zařízení by proto z pohledu obsahu závazku účastníků nedávala smysl. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti uvedeném v upomínce, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. Žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále náhrada nákladů právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a, d/ a § 14b odst. 1 adv. tarifu) po [částka], dále na paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu po [částka] za každý z úkonů právní služby a náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.