9 C 243/2020-30 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení 2 032,20 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému za účelem financování koupě automobilu úvěr ve výši 274 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky ve 72 měsíčních splátkách po 6 403 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum], čímž podstatně porušil ustanovení smlouvy. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému odstoupení od úvěrové smlouvy, které nabylo účinnosti dne [datum] a opakovaně ho vyzval k uhrazení dlužné částky. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z poplatků ve výši 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 532,20 Kč, mimo toho se žalobce dále domáhá zaplacení běžícího úroku z prodlení v zákonné výši z částky 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný sjednal dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl za účelem financování koupě [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] poskytnut úvěr ve výši 274 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal vrátit poskytnutý úvěr a náklady na pojištění ve 72 měsíčních splátkách po 6 403 Kč. Pro případ porušení smlouvy podstatným způsobem, mj. prodlením s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru, byla [právnická osoba] dle čl. 6 všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru oprávněna odstoupit od smlouvy s tím, že v tom případě klient nahradí [právnická osoba] náklady vynaložené na předčasné ukončení smlouvy podle článku 11 smlouvy. Podle čl. 2 všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru byla [právnická osoba] pro případ prodlení žalovaného s platbou oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení a dále účtovat žalovanému smluvní pokutu 400 Kč za jakoukoli odeslanou upomínku. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] žalovanému oznámila odstoupení od smlouvy k datu [datum]. Ve vyúčtování ze dne [datum] [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala náklady za předčasné ukončení ve výši 500 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1332,31 Kč a ostatní dluh ve výši 400 Kč s tím, že tyto byly poníženy o dorovnání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a ostatní náklady a konečná dlužná částka činila 2 032,20 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku na žalobce. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. V posuzovaném případě byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) žalovanému úvěr ve výši 274 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit. Soud proto podle § 497 obch. zák. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč jako náklady za předčasné ukončení smlouvy s úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 o.z. v zákonné výši podle § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 532,20 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu zde však není sjednána v samotné smlouvě o úvěru, ale pouze ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva o úvěru je vzhledem k postavení účastníků smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o.z. Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] vyjádřil k uplatnění zásady dobré víry a zásady dobrých mravů ve vztahu k použití všeobecných obchodních podmínek u spotřebitelských smluv a zdůraznil, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním styku poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud dále uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). S ohledem na uvedené je ujednání o smluvní pokutě obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách podle § 39 o.z. neplatné, neboť svým účelem odporuje zákonu, konkrétně ustanovení § 56 odst. 1 o.z. a příčí se dobrým mravům. Z absolutně neplatného ustanovení ve všeobecných obchodních podmínkách o smluvní pokutě žalobci žádné právo nevzniklo. Soud proto požadavek na zaplacení částky ve výši 1 532,20 Kč jako nedůvodný zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků v řízení, když žalovanému, který měl v řízení převážný úspěch, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.