14 C 181/2020-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a podanou dne 4. 6. 2020 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel smlouvu o Twisto účtu: po uzavření formulářové smlouvy na internetových stránkách [anonymizováno] je v takovém případě„ zákazníkovi“ zaslána platební Twisto Karta, kterou lze aktivovat prostřednictvím Twisto účtu.; Twisto Karta je přitom platební karta Mastercard určená pro bezhotovostní transakce u obchodníků, u níž má„ zákazník“ možnost využít za sjednaný poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování. Žalovaný prostřednictvím Twisto Karty vyčerpal částku 11 394, 71 Kč, přičemž„ poplatek za prodloužení splatnosti“ činí 2 874 Kč; na tyto částky žalovaný hradil toliko částečně platbami ve výši 7 082,92 Kč. Žalobce tak požaduje zbývající částku 7 185,79 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 16. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce dále z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením požaduje též sjednaný„ poplatek z prodlení“ ve výši 4 370,47 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti: 5. Účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2016 smlouvu o nákupním účtu, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky ve formě odložených plateb (článek 2.1 smlouvy). Žalobce se zavázal za žalovaného uhradit pohledávky třetí osoby („ obchodníka“) za nákupy zboží nebo služeb učiněných prostřednictvím vybraných e-shopů provozovaných právnickou nebo fyzickou osobou, která se žalobcem uzavřela smlouvu o poskytování služby Twisto a rámcovou smlouvu o postoupení pohledávky; žalovaný se zavázal takto čerpané peněžní prostředky ve formě odložené platby„ vrátit“ žalobci (články 2.1 a 3.1 smlouvy). Peněžní prostředky čerpané za předchozí kalendářní měsíc byl žalovaný povinen uhradit žalobci do 15. dne následujícího kalendářního měsíce (článek 4.1 smlouvy). Odložení splatnosti vyúčtování a rozložení splatnosti se mělo řídit samostatnou smlouvou pro odložení splatnosti vyúčtování a pro rozložení splatnosti vyúčtování (články 4.4 a 4.5 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou čerpaných peněžních prostředků ve lhůtách splatnosti byla sjednána smluvní pokuta (článek 6 smlouvy) (vše prokázáno uvedenou smlouvou o nákupním účtu). Žalovaný převzal Twisto Kartu dne 14. 2. 2018 (prokázáno předávacím protokolem). Způsob čerpání peněžních prostředků žalovaným a hrazení částek žalobci se podává z měsíčních přehledů (invoice period) za dobu od srpna 2018 do května 2019 (prokázáno měsíčním přehledem transakcí). Žalovaný byl žalobcem průběžně e-mailem informován o svých platebních povinnostech a o výši dlužné částky (prokázáno historií e-mailů). 6. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné, když z jiných než z označených důkazů svá skutková zjištění nečerpal. 7. Soud má za povinnost i bez návrhu žalovaného zkoumat, zda žalobce při uzavírání smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného (viz právní hodnocení níže). Jelikož žalobce ve své žalobě ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neučinil žádná tvrzení, byl soud připraven zástupce žalobce u jednání dne 27. 1. 2021 poučit o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Ve sporném civilním řízení totiž může soud provádět jiné než účastníky navržené důkazy jen za podmínek § 120 odst. 2 o. s. ř. a nemůže tím nahrazovat procesní aktivitu stran. 8. Žalobce v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto ani v opravných prostředcích úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. [jméno] [příjmení]: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). Na tom nic nemění ani znění omluvy zástupce žalobce ze dne 20. 1. 2021 (č. l. 24), že je„ připraven kdykoliv během řízení poskytnout soudu potřebné podklady pro rozhodnutí“ a že je„ připraven a ochoten se kdykoliv zúčastnit ústního jednání ve věci“, když se nařízeného jednání naopak nezúčastnil. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 10. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o nákupním účtu (16. 7. 2016) se právní vztahy vzniklé z této smlouvy řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále též jen„ z. s. ú.“). 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1 věty druhé z. s. ú. se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva o nákupním účtu ze dne 16. 7. 2016 je svou povahou smlouva o úvěru (z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru jde o odloženou platbu). Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl peněžité prostředky jako podnikatel a že žalovaný má naopak postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vztah žalobce a žalovaného tak je kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit rovněž podle zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele má za následek neplatnost smlouvy (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). Rozhodovací praxe soudů je přitom ustálena v závěru, že jde o neplatnost absolutní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Jelikož žalobce nesplnil svou povinnost tvrzení a netvrdil (tím spíše neprokázal), že při uzavírání smlouvy se žalovaným zkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o nákupním účtu absolutně neplatná (s účinky ex tunc) a nezakládá tedy žádné právní následky. 14. K tomu lze ještě podrobněji dodat následující. 15. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, transponovala do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k české vnitrostátní právní úpravě je již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v d