14 C 219/2020-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 4 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 2.1.2017 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno]). Žalobce požadoval kromě nesplacené jistiny úvěru (4 400 Kč) úrok z této částky ve smluvené výši (8,5 % ročně) za dobu od 2.1.2017 do 1.4.2017 v kapitalizované částce 1 122,30 Kč, dále úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši (8,05 % ročně) za dobu od 2.4.2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 050 Kč. 2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a poskytovatel úvěru ([příjmení] [příjmení] [anonymizováno]) uzavřeli dne 2.1.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, sjednali úrok, minimální výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky. Žalovaný čerpal částku 4 400 Kč, avšak na měsíčních splátkách nezaplatil ničeho; žalobce tak uplatňuje vedle jistiny se sjednaným úrokem též úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky (ve smluvní paušalizované výši). Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 18.12.2019 na [právnická osoba], která ji dne 19.12.2019 postoupila na žalobce. 3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 2.1.2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když se v tomto směru omezil jen na popis způsobu uzavření smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku (webových stránek poskytovatele úvěru) s tím, že poskytovatel úvěru„ prověřil totožnost dlužníka“ a„ kladně posoudil jeho úvěruschopnost“. 6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne [datum] (č. l. 17) sdělil, že se„ nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného.“ K jednání se žalobce nedostavil (řádně omluven), takže ho soud nemohl u jednání dne [datum] poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21). Na tom nic nemění ani znění omluvy zástupce žalobce (uvedený přípis č. l. 17), že žádá o sdělení,„ pokud by soud považoval naši účast na jednání za potřebnou“. 8. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s vymáháním pohledávky a splatnosti dluhu. 9. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012). 10. Žalobce tak má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 573 a § 1970 o. z.). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do jistiny (4 400 Kč), naopak neúspěšný co do kapitalizovaného úroku a nákladů spojených s vymáháním pohledávky (2 172,30 Kč), když ohledně úroku z prodlení lze úspěch stran považovat za rovnocenný. Úspěch žalobce je tak jen částečný (66,95 %) a náleží mu poměrná (33,9 %) náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (400 Kč), odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a vyjádření na výzvu soudu) ve výši 1 600 Kč (§ 7 bod 3., § 14b odst. 1 písm. c/ bod 1. advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a b/ advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 462 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 3 062 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí 1 038 Kč, místo plnění a lhůta k plnění byly určeny podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.