20 C 123/2021-17 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 3 500 Kč, úroku ve výši 150 Kč, zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty ve výši 464 Kč a náhrady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. Soud rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalovaného se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagoval na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky Z listin předložených účastníky soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč. Dodatkem ze dne [datum] byla jistina úvěru navýšena na částku 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do [datum]. Obsah smlouvy a jejího dodatku je prokázán jejich textem, uzavření dodatku pak vyplývá ze zaplacení verifikační platby z účtu žalovaného na účet [právnická osoba] Vyplacení úvěru je zřejmé ze smlouvy a z výpisu z účtu. [právnická osoba] zaslala žalovanému upomínku k vrácení zapůjčených prostředků a byla vykonána cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovaného o postoupení vyrozuměla. Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť je po skutkové i po právní stránce opodstatněná. Vztah mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení o. z. o úvěru, podle něhož vznikla žalovanému povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úroky. Vzhledem tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, má žalobkyně dle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta je vázána na porušení povinnosti vrátit a nejeví se jako nepřiměřená, přestože se počítá z jistiny a nikoliv z dlužné částky. V souladu s ujednáním smluvních stran má žalobkyně právo i na náklady spojené s upomínáním. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif Náklady zastoupení tvoří odměna zástupce po 200 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a z náhrady jeho hotových výdajů po 100 Kč za každý z úkonů. Dále pak soud přiznal žalobkyni náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení dle § 137 odst. 3 o.s.ř. platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení