7 C 206/2021-19 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení zažalované částky s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, a to jeho bankovní účet. Bankovní účet žalovaného byl ověřen tak, že žalovaný nejprve zaslal z tohoto účtu žalobkyni verifikační poplatek ve výši 1 Kč, čímž žalobkyně měla za prokázané vlastnictví předmětného účtu žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 99 Kč, dále se žalovaný zavázal za doplňkové služby a účelně vynaložené náklady žalobkyně uhradit celkem částku 489 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný zaplatil na úvěr celkem pouze částku 500 Kč a dluží tak žalobkyni na jistině úvěru a poplatcích účtovaných v souladu se sazebníkem částku 3 088 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 11,87 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Žalobkyně se žalovaným platně uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž podmínky žalovaný řádně neplnil a dluží tak žalobkyni pohledávku ve výši, v jaké byla žalobou uplatňována. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek); advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.); 189 Kč činí náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).