ECLI: ECLI:CZ:OSKO:2022:14.C.151.2022.1 Datum: 2022-08-10 Předmět: O zaplacení 32 031,34 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2662 z. č. 89/2012 Sb."] ["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o účtu""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 32 031,34 Kč s příslušenstvím (["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2662 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli dne 24. 8. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly dispozice, všeobecné podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Na základě této smlouvy byl žalované zřízen a veden bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž součástí byl i později sjednaný kontokorentní úvěr umožňující žalované přečerpání prostředků na běžném účtu až do výše 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však své smluvní závazky nedodržela, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. V souladu se smlouvou proto právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný, a to ke dni 15. 7. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka smluvně převedena na žalobce; postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce požaduje zaplatit částku 31 431,34 Kč jakožto dlužnou jistinu, poplatek za upomínku ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalobce se omluvil a výslovně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
5. Žalovaná a právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřeli 24. 8. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen a veden účet č. [bankovní účet] a k níž byla poté dojednána smlouva o kontokorentním úvěru, sjednali výši limitu úvěru, minimální měsíční příjem, úrokovou sazbu a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 24. 8. 2015, dispozicemi ke smlouvě 29. 11. 2018). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 31 431,34 Kč, pročež jí v důsledku následného nesplácení jistiny právní předchůdce žalobce v souladu se smluvními ujednáními naúčtoval poplatek ve výši 600 Kč za zaslání upomínky (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 31. 3. 2020 do 20. 9. 2021). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, využil právní předchůdce žalobce svého práva a dopisem ze dne 17. 7. 2020 pohledávku zesplatnil ke dni 15. 7. 2020 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 17. 7. 2020). Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce smlouvou ze dne 16. 9. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 vč. přílohy). Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení ze dne 29. 9. 2021, podacím archem ze dne 4. 10. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 32 031,34 (zahrnující původní nesplacenou jistinu a poplatek za upomínku) úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021, podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) uzavřeli 24. 8. 2015 smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z., k níž byla dne 29. 11. 2018 sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné produktové podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z bodu 1 Závěrečných ustanovení smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti vycházel poskytovatel úvěru z informací poskytnutých žadatelem o úvěr (žalovanou) i informací dostupných v interních a externích databázích (např. insolvenční rejstřík, registr klientských informací). Primárně však vycházel z příjmu deklarovaného žadatelem, který uvedl průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce 12 698 Kč a celkový čistý příjem domácnosti 65 000 Kč. Pro hodnocení úvěruschopnosti pak poskytovatel porovnával deklarované příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Dále z interní databáze poskytovatel zjistil, že v době žádosti o úvěr měl žadatel vůči poskytovateli závazky s měsíční výši splátky 1 575,36 Kč.
9. Na základě shora uvedeného soud shledal, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Poskytovatel úvěru neprovedl analýzu příjmů a výdajů žadatelky o úvěru tak, jak to požaduje judikatura (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021), když se spokojil s pouhými tvrzeními žalované. Je pravda, že v soudu předložené žádosti o povolení debetního zůstatku je zmíněn jako doklad o příjmu výpis z běžného účtu, tento však žalobce nikterak nedoložil a soud tak má za to, že žalobce v tomto ohledu neunesl důkazní břemeno. Okrajem pak soud dodává, že hlubší analýzu příjmů a výdajů měl poskytovatel úvěru provést už jen proto, že v době žádosti o úvěr měl již sám pohledávku vůči žalované, ačkoli tato tento svůj závazek v žádosti vůbec nezmínila.
10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Z žalobcem žádané jistiny ve výši 32 031,34 Kč tak nelze přihlédnout k částce 600 Kč v podobě smluvního poplatku za neplnění povinností z neplatné smlouvy.
11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 31 431,34 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 600 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 32 031,34 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 96,26 %. Jelikož rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce spočívá pouze v nepatrné části, soud žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, avšak soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. ta
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.