14 C 192/2022-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou produktové podmínky revolvingového úvěru a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ke kreditní kartě do výše 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, s výší jedné splátky alespoň 2 % čerpaného úvěru spolu s případnými poplatky a smluvními pokutami dle podmínek a smlouvy. Žalobce svůj závazek splnil, když žalovanému zřídil úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydal mu kreditní kartu. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 30. 9. 2021. Žalobce požaduje zaplatit částku 46 733,96 Kč jakožto dlužnou jistinu, dále smluvní úrok z dlužné jistiny kapitalizovaný ve výši 1 877,64 Kč, smluvní poplatky ve výši 4 953,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 460,34 Kč a zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 611,60 Kč (jistina + smluvní úrok) od 26. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaný a žalobce uzavřeli 15. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] sjednali úrokovou sazbu, poplatky, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 15. 4. 2021). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal celkem částku 62 493,96 Kč, doposud žalovaný uhradil částku 17 300 Kč (prokázáno výpisy ke kreditní kartě Kreditní účet za období od duben až září 2021). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využil žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 1. 10. 2021 pohledávku zesplatnil (prokázáno upomínkou – rozhodnutím o zesplatnění a žádostí o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 10. 2021, podacím archem ze dne 4. 10. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 46 733,96 Kč poplatky, úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2022, podacím lístkem ze dne 1. 3. 2022). 6. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného bylo dále zjištěno, že za měsíce leden až březen 2021 měl žalovaný čistý měsíční příjem 27 507 Kč (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze dne 26. 3. 2021). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 20. 3. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování vycházel zejména z údajů poskytnutých žadatelem o úvěr (tj. žalovaným) a dále z informací obsažených v externích a interních databázích (např. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík). Pro výpočet disponibilní částky byly od příjmu klienta odečteny částky životního minima, normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. 10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce nesplnil svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce při poskytování úvěru ověřil toliko příjem žadatele o úvěr a výši splátkových výdajů a dále vycházel pouze ze statistických dat. Takový postup je přitom v rozporu s judikaturou, která vyžaduje individuální postup při přezkumu žádosti, a to i ohledně výdajové stránky klienta (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobci by konečně nemohla svědčit ani výše příjmů žalovaného, když poskytnutý úvěr tento příjem téměř 2x převyšoval. Nadto v žádosti o úvěr žalovaný sdělil, že nemá žádné splátkové výdaje, což jako nepravdivé žalobce při přezkumu odhalil; protože žalovaný zjevně zatajil své výdaje minimálně v tomto rozsahu, měl žalobce věnovat zvýšenou obezřetnost i přezkumu jiných výdajů žalovaného. Tím, že žalobce při určení výdajové stránky rozpočtu vycházel pouze z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, aniž by se zabýval skutečnou výší nákladů žalovaného, porušil standard odborné péče jako předpoklad pro naplnění posuzované povinnosti. 11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 17 300 Kč, kterou soud započetl na jistinu. Z jistiny ve výši 62 493,96 Kč tak zbývá uhradit 45 193,96 Kč. 12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 46 654,30 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 8 371,57 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 55 025,87 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 69,57 %. Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 69,57 % z částky: -) 2 068 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 180 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 192,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 10 227,10 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, p