14 C 201/2022-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 27.7.2020 smlouvu o úvěru [číslo] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8.12.2021. Na základě této smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 4 000 Kč se splatností 18.8.2020. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 403,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 942 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 784 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Přípisem ze dne 22.8.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět, když nadále požadoval pouze jistinu 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. 2. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 29.8.2022 byla řízení v rozsahu zpětvzetí ze dne 22.8.2022 zastaveno. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 27.7.2020 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vyplněním žádosti na webových stránkách společnosti žalobce [webová adresa], na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 4 000 Kč, zasláním na bankovní účet žalovaného. Podmínky zápůjčky byly sjednány tak, že žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 18.8.2020. Žalobce zaslal žalovanému dopis ze dne 7.4.2022, ve kterém žalovaného vyzval k úhradě částky 6 730 Kč (jistina, mluvní pokuta, náklady), a to do 15.4.2022. Žalovaný však žalobci nic neuhradil. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 26.9.2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 5. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 6. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když se v tomto směru omezil jen na popis způsobu uzavření smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku (webových stránek poskytovatele úvěru). 7. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 26.7.2022, č. j. [spisová značka], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tento přípis žalobce reagoval tak, že vzal žalobu částečně zpět a nadále požadoval pouze jistinu ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 8. Žalobce tak má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši. Soud je toho názoru, že lze bez dalšího dokazování uzavřít, že částka 150 Kč byla na zasílání upomínek skutečně vynaložena, neboť žalovaný byl žalobcem opakovaně písemně upomínán, a že byla vynaložena účelně, neboť se nejedná o částku nepřiměřeně vysokou. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.), což bylo žalovanému původní věřitelkou oznámeno (§ 1882 odst. 1 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud po částečném zpětvzetí žalobě vyhověl. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 72% (4000 Kč + 690 Kč). Má tak nárok na uhrazení poměrné (44%) části nákladů řízení. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) představující odměnu advokáta a paušální náhradu jeho hotových výdajů. Soud aplikoval k určení výše těchto položek § 14b adv. tarifu, neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva a půl úkonu právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 adv. tarifu), celkem 600 Kč. o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu), celkem 300 Kč -) 189 Kč coby náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 72% a žalovaný 28%. Celkové náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44% z této částky, tedy 655 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).