14 C 245/2022-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 4. 8. 2021. Celkovou částku tvoří jistina (15 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 444 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru (7 350 Kč), částka za náklady na vyhodnocení úvěru (1 394 Kč) a poplatek za inkaso splátek (2 700 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požadoval zaplatit částku 14 008,91 Kč jakožto dlužnou jistinu spolu se zákonným úrokem, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 378,43 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 255,87 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 506,37 Kč, postoupeným smluvním úrokem ve výši 667,82 Kč, náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 434 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 625,03 Kč. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalobce se omluvil a výslovně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a poskytovatel úvěru ([právnická osoba]) uzavřeli dne 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] sjednali pevný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, částku za náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za inkaso splátek, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 4. 6. 2020). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 15 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 4. 6. 2020). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 14 008,91 Kč zákonné úroky z prodlení od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, položku označenou v žalobě jako kapitalizovaný úrok (tj. nesplacený pevný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, částku za náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za inkaso splátek), náklady na vymáhání a smluvní pokutu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 5. 8. 2021, a to do 28. 11. 2021, když dluh v původní výši (celkově 37 615,81 Kč) se žalobce rozhodl ve prospěch žalované neuplatňovat. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 22. 12. 2021 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021). Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, podacím archem ze dne 12. 1. 2022). Žalovaná byl vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022, podacím archem ze dne 4. 5. 2022). 6. Dále soud zjistil, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr příjem ve výši 11 000 Kč měsíčně plynoucí jí ze zaměstnání, zaměstnána byla od 26. 9. 2019, přičemž částku ve výši 4 410 Kč měsíčně utratí na bydlení, jiné výdaje neuvedla; pracovní poměr a výši příjmu poskytovatel úvěru ověřil z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 4. 6. 2020). Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná měla sjednánu pracovní smlouvu od 26. 9. 2019 do 31. 12. 2020 na pozici uklízečka, dle přílohy č. 1 smlouvy (mzdového výměru) její tarifní mzda činila 14 130 Kč měsíčně (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 25. 9. 2019 vč. mzdového výměru). Za období leden až březen 2020 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 12 091,33 Kč, z toho měsíčně bylo z její mzdy průměrně sraženo na exekucích 1 643,67 Kč; na účet tak žalovaná měsíčně obdržela 10 447,66 Kč (prokázáno výplatními páskami za období leden až březen 2020). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 9. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce sdělil, že poskytovatel vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, když výši příjmu a jeho zdroj ověřil poskytovatel z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek a žalované dle jí vyplněných údajů měl po odečtení všech výdajů zbývat disponibilní příjem ve výši 6 590 Kč, tj. i po odečtení splátky ve výši 1 992 Kč jí mělo zbývat měsíčně 4 598 Kč. Dále dodává, že žalovaná neměla v době žádosti záznam v insolvenčním rejstříku. 10. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnil. Poskytovatel úvěru se při posuzování spokojil téměř výlučně s informacemi uvedenými žalovanou, aniž by se v rozporu s požadavky judikatury (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021) zaměřil na hlubší rozbor zejména výdajové stránky žalované, když se spokojil pouze s neověřenou informací o výši nákladů na bydlení. Poskytovatel úvěru měl k dispozici pracovní smlouvu i výplatní pásky, z nichž však neučinil žádný závěr. Přitom z výplatních pásek žalované jednoznačně vyplývala jednak mírná kolísavost jejího příjmu, jednak i povinnost splácet jiné dluhy, navíc již postižené exekucí. Tyto výdaje přitom žalovaná v žádosti vůbec neuvedla, byť je zřejmě odečetla od své mzdy, svědčí však o jejích problémech splácet a poskytovatel úvěru jim tak měl věnovat náležitou pozornost a případně zjišťovat i další možné (budoucí) exekuce. Pracovní smlouva pak zřetelně stanovila sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, a to do 31. 12. 2020, přičemž úvěr byl žalované poskytnut v červnu 2020 na 14 měsíců, přičemž nebylo nikterak zkoumáno, zda vůbec bude poté žalovaná schopna splácet, nadto omezení pracovního poměru na dobu určitou ani neuvedla v žádosti o úvěr, což opět mělo vést poskytovatele k vyšší míře opatrnosti. Navíc dle pracovní smlouvy žalovaná bydlela toho času v [anonymizována dvě slova] a zaměstnavatelem byla nemocnice [obec]; vyvstává tak otázka, zda nevynakládala další výdaje na cesty do práce, ač je v žádosti o úvěr neuvedla. 11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvní pokutě, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na smlouvu žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč, kterou soud započetl na jistinu. Z jistiny ve výši 15 000 Kč tak zbývá uhradit 13 000 Kč. 12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (