18 C 194/2022-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Jistinu úvěru ve výši [částka] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] se žalovaná zavázala vrátit do dne [datum]. Do sjednaného data splatnosti však nevrátila na úvěr ničeho. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná svůj dluh doposud ani částečně neuhradila, přestože jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil, žalovaná se bez včasné a důvodné omluvy nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které žalobce navrhl a předložil k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: V řízení bylo prokázáno, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku sjednala s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum], resp. [datum] (refinancování) dohodu označenou jako smlouva o úvěru č. B00019053 2008, na základě které byla žalované poskytnuta částka [částka]. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do dne [datum]. Jistina úvěru byla na účet žalované zaslána dne [datum]. Žalovaná úvěr do data splatnosti neuhradila. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované přípisem oznámeno. Žalovaná byla bezvýsledně vyzvána k uhrazení zažalované částky předžalobní upomínkou. 5. Po právní stránce posoudil soud vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobce a žalované) jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Porušení uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalované řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. 14. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Původní věřitel dále ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je vždy ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu jednotlivce. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu příjmů a výdajů. 15. K posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele soud konstatuje, že jej považuje za nedostatečné a neprovedené s náležitou péčí. Žalobce ve věci pouze uvedl, že žalovaná byla lustrována v příslušných registrech, přičemž výstupy z provedené lustrace nepředložil. Dále uvedl, že jeho předchůdce ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. K tomuto tvrzení však žádné konkrétní důkazy nepředložil. Neuvedl, jak konkrétně byly příjmy a výdaje žalované ze strany jeho předchůdce zjišťovány a k jakým konkrétním zjištěním původní věřitel došel. 16. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jeho právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. 17. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalované částku [částka], žalovaná nezaplatila na smlouvu ničeho a zbývá jí tak uhradit na jistině částku ve výši [částka]. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žal