20 C 12/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru č. B0019910917107134, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Žalovanému byla poskytnuta částka [částka], kterou se zavázal vrátit do [datum] spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný nevrátil sjednanou částku řádně a včas, proto předchůdkyni žalobkyně vzniklo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], nákladů na upomínání ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], žalobkyně rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky [částka] představující kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena. Soud nařídil ve věci jednání a z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], byla dne [datum] vyhotovena v elektronické formě smlouvu o úvěru, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] a s úrokem ve výši 40 % p.a. do [datum]. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení (prokázáno smlouvou o úvěru č. B0019910917107134). Dne [datum] byla z účtu předchůdkyně žalobkyně poukázána platba ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet], který byl v té době veden pro žalovaného (prokázáno výpisem z účtu předchůdkyně žalobkyně a sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]). Předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dvě upomínky, a to dne [datum] a dne [datum]. V upomínce ze dne [datum] je obsaženo nacenění jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání – odchozí dopis [částka], osobní návštěva [částka] (prokázáno upomínkami ze dne [datum] a [datum]). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] s podacím archem). Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele podle § 1810 a násl. o. z. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Na jednání se žalobkyně nedostavila, proto ji soud nemohl dle § 118a o.s.ř. poučit o její důkazní povinnosti. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, měla předchůdkyně žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla a kterou žalovaný dosud nevrátil, tedy částky [částka]. V tomto rozsahu byla žaloba po skutkové i právní stránce opodstatněná a soud jí vyhověl. Z této částky náleží žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky. Soud vyšel z domněnky doby dojití stanovené v § 573 o.z., že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Ohledně zbývajícího úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. Stanovisko žalovaného přitom nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně, která vzala žalobu v rozsahu částky [částka] zpět. Ve zbývající části, v níž došlo k meritornímu projednání věci, tedy ohledně částky [částka] s příslušenstvím, byla z větší části úspěšná žalobkyně. Právo na náhradu nákladů řízení by tak měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, odtud výrok IV.