20 C 29/2022-75 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal určení svého dědického práva ze zákona po své matce [jméno] [příjmení]. Zpochybnil v první řadě platnost závěti, kterou zůstavitelka pořídila formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec]. Dle jeho názoru nebyla zůstavitelka v důsledku přechodné duševní poruchy způsobilá pořídit pro případ smrti. Duševní porucha zůstavitelky se měla projevovat tím, že se zůstavitelka nechala ovlivnit ostatními dědici, že si nepamatovala, jak jí žalobce pomáhal a zajímal se o ni, že se chovala divně a žalobce nepoznávala. Dále zpochybnil důvody vydědění; zůstavitelku pravidelně jednou až dvakrát do měsíce navštěvoval, spolu se svou manželkou jí obstarával nákupy a vozil ji na ně s sebou, jezdil s ní na výlety za její tetou a před čtyřmi až pěti lety pomáhal matce a otci s opravou fasády jejich domu. 2. Žalovaní s uplatněným nárokem nesouhlasili. Shodně trvali na tom, že zůstavitelka byla až do své smrti zcela při smyslech a že žalobce se o ni již roky nezajímal. Teta zůstavitelky zemřela již před jedenácti lety. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Zůstavitelka pořídila závěť ve formě notářského zápisu sepsaného dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], [číslo jednací]. Za dědice povolala své děti [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované], [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [celé jméno žalované]. Žalobce naopak vydědila s odůvodněním, že ji už více než deset let nekontaktoval, nemá o něm žádné informace a neví kde se nachází, nenavštěvoval ji a neposkytl jí pomoc, i když byla nemocná, neprojevoval o ni zájem. Před sepsáním závěti notářka poučila zůstavitelku o náležitostech závěti a o nakládání s ní (prokázáno notářským zápisem, protokolem o zjištění a stavu a obsahu listiny o právním jednání pro případ smrti a záznamem). Soudní komisař vyzval žalobce k podání žaloby na určení dědického práva; usnesení nabylo právní moci dne [datum] (prokázáno usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). 5. Soud vzal za prokázané, že žalobce nenavštěvoval svou matku v jejím domě, neobstarával jí nákupy a ani ji na ně nevozil, nepodílel se na opravě fasády domu a nejezdil s ní za její tetou. Soud uvěřil svědkyni [příjmení], která vypověděla, že ji se zůstavitelkou pojilo dlouholeté přátelství. Svědkyně zůstavitelce obstarávala nákupy a vozila ji k lékaři, pokud nemohla sedmá žalovaná. V tomto směru lze svědkyni věřit i z toho důvodu, že po jednání vezla domů první dva žalované. Svědkyně zůstavitelku navštěvovala a evidentně měla dobrý přehled o tom, které z jejích dětí se v domě pohybují a jak často nebo při jakých příležitostech. Věděla například, že třetí žalovaný žije v [obec]. Žalobce viděla pouze jednou na oslavě konané před více než deseti lety. Z její výpovědi nebyl zjevný žádný negativní vztah k žalobci, naopak zmínila i skutečnosti, které mohly být v jeho prospěch, jako že zůstavitelka znala adresu žalobce, ale sama ho nekontaktovala. Výpověď svědkyně je podpořena výpovědí druhého žalovaného, který věrohodně popsal, za jakých okolností se s žalobcem začal stýkat po smrti zůstavitelky poté, co ho spoustu let neviděl. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, působila nevěrohodně; svědkyně se ani nesnažila skrývat svůj negativní vztah k manželovým sourozencům (viz např. výtku, že si někteří z nich k zůstavitelce jezdí jednou za měsíc udělat odpočinkový víkend). Bylo zjevné, že vydědění žalobce má zůstavitelce za zlé (viz její prohlášení, že matka má mít každé ze svých dětí stejně ráda a že jí nejde o peníze). Svědkyně se v domě zůstavitelky necítila vítaná, nesouhlasila s některými jejími životními postoji, proto se se zůstavitelkou už řadu let nevídala. Veškeré informace o tom, co se dělo, když žalobce dovezla k domu zůstavitelky nebo když posléze žalobce mohl jezdit sám, má výhradně od žalobce. Výpověď svědkyně se také v některých detailech, na které však svědkyně kladla důraz, rozcházela s výpovědí žalobce (např. že měl žalobce doklady po zůstavitelce nebo že se obvodní lékařka o úmrtí zůstavitelky dozvěděla od žalobce). Veškerá tvrzení žalobce působí nevěrohodně ve světle úmrtí pratety žalobce, paní [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], která zemřela dne [datum] (prokázáno úmrtním listem) a kterou měl žalobce dle svých tvrzení spolu se zůstavitelkou navštěvovat. Ve své výpovědi žalobce v rozporu s vlastními tvrzeními uvedl, že pratetu navštívili s matkou jen jednou, a to více než deset let před úmrtím zůstavitelky. Ani manželka žalobce o jeho pratetě nevěděla. Žádný z vyslechnutých svědků (včetně manželky žalobce) a účastníků (vyjma žalobce) nepotvrdil, že by žalobce pomáhal zůstavitelce s opravou fasády. Výpovědi žalobce tak soud neuvěřil. Je pravdou, že žalobce věděl, že se zůstavitelka léčila se srdcem (srdeční choroba zůstavitelky skutečně vyplývá z lékařských zpráv z Oblastní nemocnice [obec]). Také však uvedl, že o příčině matčina úmrtí se dozvěděl od obvodní lékařky, u které byli registrovaní oba dva; informace o zůstavitelce tak mohl mít od MUDr. [příjmení]. Pokud jde o tvrzenou duševní poruchu, žalobce ve své výpovědi, na rozdíl od svých tvrzení nezmínil, že ho zůstavitelka nepoznávala. Naopak měla být rozrušená a vyjádřit nespokojenost s některými věcmi. Tvrzení žalobce tak soud považuje za nepravdivé. 6. Soud neprovedl k důkazu výslech svědkyně [příjmení], neboť na něm žalobce netrval. Další svědky žalobce ve stanovené lhůtě ani později řádně neoznačil, proto je soud nemohl k jednání předvolat. Dále si soud nevyžádal lékařskou zprávu od obvodní lékařky zůstavitelky a nenechal zpracovat znalecký posudek ohledně duševního stavu zůstavitelky. Přestože soud žalobce vyzval, aby doplnil, v čem spočívala duševní porucha zůstavitelky, jeho tvrzení zůstala natolik vágní, že nebylo možné vymezit znalecký úkol. Jak je uvedeno výše, tvrzení, že zůstavitelka před sepsáním závěti žalobce nepoznávala, bylo vyvrácenou výpovědí žalobce. 7. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. 8. Podle § 1537 o. z. může zůstavitel projevit poslední vůli ve veřejné listině. 9. Podle § 1646 odst. 1 písm. a), písm. b) o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi nebo který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. 10. Podle § 581 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatné i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 11. Soud neshledal, že by závěť byla neplatná z důvodu jednání zůstavitelky v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Jak je uvedeno výše, žalobce neuvedl žádné relevantní okolnosti, které by svědčily o tom, že zůstavitelka v době pořízení závěti trpěla duševní poruchou. Mělo se jednat o poruchu přechodnou, žalobce však neuvedl žádné relevantní projevy, které by naznačovaly, že se zůstavitelkou nebylo něco v pořádku. Žalobce, přestože si je vědom dvou linií, které žaloba sleduje (neplatnost závěti a nedůvodnost vydědění), v důsledku obě tyto problematiky směšuje, když důvod neplatnosti závěti má vycházet z nedůvodnosti vydědění. Soud posoudil důvody vydědění – zde šlo výlučně o posouzení skutkových okolností, které nevyžaduje odborných znalostí. Jinak řečeno, za projev duševní poruchy nelze považovat samotnou skutečnost, že zůstavitelka žalobce vydědila. Pokud žalobce zmiňuje omyl, zjevně tím míní namítanou ztrátu paměti zůstavitelky ve vztahu k žalobci. Tvrzení žalobce nelze podřadit pod ustanovení § 583 o. z.; v omylu může jednat pouze osoba, která je schopna posoudit okolnosti právního jednání, ale nemá o nich správné informace. V tomto směru však měl soud za prokázané, že důvody vydědění se zakládají na skutečnosti. 12. Soud nemohl přisvědčit ani argumentaci žalobce stran rozporu vydědění s dobrými mravy. Vydědění, které je zákonným institutem, není v rozporu s dobrými mravy, nejsou-li zde jiné okolnosti hodné zřetele. Možnost vydědění je zůstaviteli dána, aby mohl i nepominutelného dědice vyloučit z dědění, pokud jsou k tomu zvláštní důvody založené nežádoucím chováním tohoto nepominutelného dědice, které v tomto případě skutečně bylo prokázáno. Jak je uvedeno výše, soud měl z výpovědi svědkyně [příjmení] za prokázané, že zůstavitelka věděla, kde žalobce žije. Přesto jí soud nekladl k tíži, že žalobce sama nekontaktovala. Žalobce ži