20 C 93/2022-162 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu povinného dílu žalobkyně coby nepominutelného dědice vůči žalované coby závětnímu dědici. Žalobkyně tvrdila, že její otec [příjmení] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum] (dále také jen„ zůstavitel“), ji formou notářského zápisu vydědil z důvodu, že od rozvodu jeho prvního manželství s její matkou, což je více než třicet pět let, se již nikdy nekontakztovali a o té doby o něj neprojevila opravdový zájem, jaký by měl potomek projevovat, a neposkytla mu potřebnou pomoc v nouzi. Vydědění však nebylo po právu - žalobkyně má za to, že to byl naopak zůstavitel, který o ni přestal jevit zájem. Přestal se s ní stýkat bezprostředně po rozvodu manželství s matkou žalobkyně vyjma omezeného kontaktu u prarodičů z jeho strany, který ustal po jejich odstěhování počátkem 80. let do [obec]. V opatrovnických věcech projevoval negativní vztah vůči matce žalobkyně a přes nadstandardní plat se snažil docílit co nejnižšího výživného. Nikdy k sobě žalobkyni nepozval, neposílal jí žádná přání či dárky k narozeninám, svátkům, k Vánocům. Žalobkyně se o kontakt se zůstavitelem několikrát pokusila po dosažení své zletilosti, ale byla odmítnuta. V roce 1991 zůstavitele telefonicky pozvala na svoji svatbu a poslala mu oznámení, ale zůstavitel odmítl. Koncem 90. let se díky politické aktivitě zůstavitele v [obec] dozvěděla, že žije a kde. Žalobkyně nevěděla, že se později odstěhoval do okresu [obec] a že je vážně nemocný O jeho úmrtí se dozvěděla až z předvolání notáře. Zůstavitel ji za 20 let telefonicky kontaktoval jednou, aby se zeptal na datum jejího narození kvůli důchodu. Hodnota celé pozůstalosti zůstavitele činí 11 829 775,01 Kč, jako jedinému dítěti žalobkyni náleží dle zákonné dědické posloupnosti ½, tj. 5 914 887,51 Kč, z čehož činí povinný díl ¼, tj. 1 478 721,88 Kč. Žalobkyně bezúspěšně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky do [datum]. 2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Uznává, že se žalobkyně se zůstavitelem nestýkala od své zletilosti do jeho smrti, nicméně odmítá, že výlučně vinným tímto stavem byl právě jen zůstavitel. Žalobkyně převzala negativní postoj své matky vůči zůstaviteli, a proto zůstavitele odmítala. Zůstavitel neměl v době rozvodu a v době řízení o stanovení výživného nadstandardní plat. Žalovaná uzavřela manželství se zůstavitelem v roce 2001 a až po pětileté známosti se od něj dozvěděla, že má dceru-žalobkyni, jelikož to pro něj bylo až traumatizující téma. Po rozvodu s matkou žalobkyně využíval možnost bezproblémově se stýkat s žalobkyní prostřednictvím svých rodičů. Když se odstěhovali do [obec], neúspěšně se pokusil dohodnout s matkou žalobkyně na způsobu dalších návštěv. Zůstavitel se dále pokusil o navázání vztahů s žalobkyní při její zletilosti. Napsal jí gratulaci k osmnáctinám s tím, že by se s ní rád setkal a osobně jí předal dar. Obdržel ale odpověď, že dar přece může poslat poštou. Po třech letech mu žalobkyně zavolala, že se bude vdávat a že jestli chce odčinit, čím se na ní provinil, ráda ho uvidí na své svatbě jako velkorysého otce, který ví, co se sluší a patří, když se mu vdává jeho jediná dcera. Pozvání nepřijal. V roce 1999 zůstavitel navštívil žalobkyni v její práci, vyměnili si navzájem čísla mobilů a zůstavitel nabídl přijet na setkání s ní do [obec] na termín, který si dohodnou. Když k setkání v [obec] nedošlo, stavil se v jejím bydlišti, ale nezastihl ji. Označil to za svůj poslední krok a požádal žalovanou, aby na to, co jí o dceři kdy řekl, zapomněla a vymazala si ji z paměti stejně, jako to učiní sám. Protože se mu žalobkyně neozvala do [datum], vydědil ji. Hodnotu pozůstalosti žalovavaná učinila nespornou. 3. K tvrzení žalované, že po návštěvě žalobkyně v roce 1999 se otec marně pokusil o další 2 návštěvy žalobkyně, soud nepřihlédl, neboť jej tvrdila po koncentraci řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dale jen o. s. ř.) a výjimky tam uvedené se neuplatní. Zůstává tak tvrzení žalované, že po roce 1999 se otec marně pokusil o jednu návštěvu. 4. K tvrzení žalobkyně, že matka žalobkyně se zdržovala na stejném místě a mohl tak otec žalobkyni kontaktovat a otec měl celkem 3 manželství, soud nepřihlédl, neboť je tvrdila po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a výjimky tam uvedené se neuplatní. 5. Na základě dokazování a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil následující skutková zjištění. 6. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud zjisil, že po rozvodu otce s matkou žalobkyně se žalobkyně s otcem stýkali do počátku 80. let 20. století u rodičů otce. Po odstěhování rodičů otce do [obec] se již nestýkali. V roce 1991 žalobkyně pozvala otce na svoji svatbu, což odmítl a na svatbu nepřijel. Hodnota pozůstalosti otce činí 11 829 775,01 Kč. 7. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně je dcerou [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (zjištěno z rodného listu žalobkyně) a jeho jediným dítětem (zjištěno z protokolu o předběžném a šetření ve spojení se závětí a prohlášením o vydědění ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok], a usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Zůstavitel zemřel dne [datum] se zanecháním závěti a prohlášení o vydědění ze dne [datum], ve formě notářského zápisu [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], kterou byla„ jeho dcera [jméno] [celé jméno žalované], nar. roku [rok], bytem neznámo kde“ v části čtvrté vyděděna z důvodu, že„ od doby po rozvodu mého 1. manželství s její matkou jsme se již nikdy nekontaktovali, což je více než 35 (třicet pět) let. Od té doby nikdy o mně neprojevila žádný zájem, zřejmě z důvodu vlivu její matky, neposkytuje mi potřebnou pomoci v nouzi a neprojevuje o mne tedy opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl“ (zjištěno z uvedeného notářského zápisu). Jedinou závětní dědičkou zůstavitele se stala žalovaná dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci [datum] (zjištěno z uvedeného usnesení). V roce 1977 bylo manželství rodičů žalobkyně rozvedeno, žalobkyně byla svěřena do péče matky a zůstaviteli stanovena povinnost platit výživné pro žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]); zůstavitel v roce 1979 neúspěšně navrhoval snížení výživného na žalobkyni (zjištěno z návrhu zůstavitele ze [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]); v roce 1982 se neúspěšně odvolal proti rozsudku o zvýšení výživného na žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]); v roce 1985 1986 se neúspěšně odvolal proti rozsudku o zvýšení výživného na žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky do [datum] s tím, že důvod vydědění není dán, a s upozorněním na případné soudní vymáhání, a to výzvou ze dne [datum] (zjištěno z uvedené výzvy ve spojení s doručenkou). 8. Z výpovědi žalobkyně a svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalobkyně, soud zjistil, že v roce 1999 zůstavitel marně navštívil žalobkyni v její práci, kde ji nezastihl. Setkali se zhruba týden poté, přičemž si vyměnili čísla mobilních telefonů. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že ji zůstavitel při návštěvě v roce 1999 pozval k sobě do [obec]. To však bylo 600 km od jejího bydliště, proto navrhla setkání v [obec]. Také jí sdělil, že mu má v případě potřeby zavolat. Setkání se však neuskutečnilo, byl to jejich poslední osobní kontakt. Zavolala mu zhruba po roce, a dále několikrát. V roce 2002 se rozváděla a telefonicky se pokusila domluvit se zůstavitelem na schůzce. Skutečnostem, že žalobkyně zůstaviteli telefonovala, ovšem on ji nikdy sám nezkontaktoval, odpovídá shodná výpověď svědka [příjmení]. Svědek se žalobkyně zeptal, komu telefonovala ze společného mobilního telefonu, který používali k osobním účelům i při provozu společného obchodu. Dále soud z výpovědi žalobkyně zjistil, že později po přestěhování do [obec] zvala zůstavitele na návštěvu. Zůstavitel však setkání odmítal s tím, že má zrovna schůzi s ODS, další rok byl na dovolené, pak, že je na služební cestě. V roce 2010 to bylo poprvé, kdy se ozval sám. Chtěl rodné číslo žalobkyně kvůli odchodu do předčasného důchodu kvůli zdravotními potížím, které blíže neupřesnil. Žalobkyně ho při tom pozvala na návštěvu. To byl jejich poslední telefonický kontakt. V roce 2012 zůstaviteli volala kvůli anamnéze k její operaci, telefon poprvé vyzváněl bez přijmutí, podruhé byl“ hluchý”. Poté zůstaviteli telefonala zhruba dvou letech, poprvé vyzváněl bez přijmutí, podruhé byl znovu hluchý. 9. Výpovědi žalobkyně a svědka [příjmení] soud hodnotí jako věrohodné. Svědek je sice bývalým manželem žalobkyně, nicméně jsou rozvedeni z