7 C 107/2022-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 763 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1 828 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na den [datum]. Do sjednaného data splatnosti však žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho. Vedle jistiny (5 000 Kč) a poplatku (1 828 Kč) žalobkyně žalobou požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 935 Kč (0,1% denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum] do dne podání žaloby, tj. do dne [datum]). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a jeho souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí: 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela za pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným na základě jeho žádosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, exekučním rejstříku a registru neplatných dokladů s negativním výsledkem. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 828 Kč. Dále byla mezi stranami sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli části dluhu dle smlouvy pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Jistina byla na bankovní účet žalovaného zaslána dne [datum]. Splatnost úvěru byla stanovena na den [datum]. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, exekučním rejstříku a registru neplatných dokladů s negativním výsledkem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § 1812 odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč, pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobkyně na takový úrok právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 28 dnů částku 1 828 Kč, což znamená, že úroky činní přibližně 477 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce června 2021 činila 7,31 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou ([příjmení]). V posuzované věci sjednané úroky tedy přibližně 65krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci června 2021, jak již bylo výše uvedeno, 7,31 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do [datum], činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši 28 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 1 800 Kč, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. 11. Co se týče smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, považuje ji soud s ohledem na povahu a výši závazku za přiměřenou. Žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje za období od [datum] (den následující po splatnosti úvěru) do [datum] (den podání žaloby) v částce 935 Kč. Uplatňovaná pokuta je tak v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 963 Kč jako nesplacenou jistinu, smluvní pokutu a kapitalizovaný úrok ve výši 28 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, tj. z částky 5 000 Kč ode dne [datum] (den po splatnosti úvěru) do zaplacení § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku tj. v části poplatku, resp. úroku, ve výši 1 800 Kč, pak soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V po