7 C 218/2021-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 3 637 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná za trvání smlouvy neuhradila na úvěr ničeho. Vedle částky 3 099 Kč byly žalované účtovány další poplatky za volitelné služby a rovněž poplatky související s prodlením žalované. Konkrétně se jedná o poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 x 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 90 Kč (3 % z nezaplacené jistiny úvěru). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Účastníci spolu dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku sjednali dohodu označenou jako smlouva o úvěru, jejímž předmětem byl zejména závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 99 Kč do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Jistina úvěru ve výši 3 000 Kč byla dne [datum] zaslána na účet žalované, který označila ve smlouvě o úvěru (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná na smlouvu neuhradila ničeho. Dále byly žalované účtovány další poplatky za volitelné služby a poplatky související s prodlením žalované, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 x 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 90 Kč. K zesplatnění úvěru došlo ke dni [datum] (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, sazebníkem poplatků). K úhradě dlužné částky ve výši 3 637 Kč byla žalovaná vyzvána rovněž předžalobní výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání poučena. 14. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o spotřebitelském úvěru v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smlouvy pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 15. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI a [příjmení] a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále uvedla, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. K žalobě však nebyly přiloženy žádné výpisy prokazující provedení lustrace žalované ve výše uvedených registrech. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá, že žalobkyně skutečně provedla analýzu příjmů a výdajů žalované. Nelze tak uzavřít, že žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované s náležitou péčí. 16. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 17. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila z titulu smlouvy o úvěru žalované celkem částku ve výši 3 000 Kč, žalovaná nezaplatila na úvěr ničeho a zbývá jí tak uhradit na jistině celou částku ve výši 3 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Ža