7 C 89/2022-32 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč, tedy celkem částku ve výši 19 968 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 7 229 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná dlužná částka se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 7 655,65 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 5 083,35 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 275,58 Kč (za období od [datum] do [datum]) a běžící zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán. Soud tak ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně předal v den podpisu smlouvy žalovanému hotovostní půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen splatit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, činila 19 968 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaný na půjčku splatil celkovou částku ve výši 7 229 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou k plnění před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. původního věřitele a žalovaného) za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud tedy aplikoval zejména ust. § 55 a § 56 odst. 1, 2 obč. zák., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 7. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný prokazatelně převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 8. Žalovaný se v uzavřené smlouvě o půjčce zavázal, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 12000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč. Tento pojem není ve smlouvě ani podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.) nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], nejnověji např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. 9. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku ve výši cca 67,5 % z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. nahrazovat). 10. Úrok byl tedy smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S odkazem na závěry Ústavního soudu v rozhodnutí [ústavní nález] soud ještě dodává, že pokud spotřebitelská smlouva obsahuje ujednání, jež zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je tak neplatný pro rozpor s ust. § 56 obč.zák. 11. Žalovaný na jistinu ve výši 12 000 Kč zaplatil 7 229 Kč, tj. zbývá doplatit 4 771 Kč. 12. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně (výrok I.). Ve zbývající části soud nárok jako nedůvodný zamítl (výrok II.). Žalovaný se tím, že nezaplatil svůj dluh řádně a včas dostal do prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (kapitalizované a běžící) v sazbě, kterou požadovala (§ 517 odst. 2 obč. zák.), přičemž soud provedl přepočet a přiznal úroky z přiznané částky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.