9 C 186/2021-37 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] s tím, že pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] obdržel žalovaný [částka], které se zavázal vrátit spolu s poplatkem složeným z úroku ve výši [částka], administrativního poplatku ve výši [částka] a poplatku za vedení účtu ve výši [částka]. Z této smlouvy žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši [částka] a dlužný poplatek ve výši [částka], úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 4. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Při podpisu smlouvy byla žalovanému předána částka [částka], kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], s částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši [částka] a s částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši [částka] ve 45 týdenních splátkách po [částka] Smlouvu uzavřela jménem společnosti [právnická osoba] obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] (prokázáno zmíněnou smlouvou). 5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a z karty klienta má soud zjištěno, že svědkyně ověřila příjmy žalovaného z jeho výplatních pásek za tři měsíce. Průměrný čistý příjem žalovaného byl v době uzavření smlouvy [částka]. Uzavření každé smlouvy muselo obchodním zástupcům schválit vedení. Výdaje nebylo možné vždy ověřit, protože klienti neměli k dispozici např. nájemní smlouvu, výdaje jsou proto odhadnuté podle tabulek. Pokud jde o ostatní příjmy, které jsou v kartě klienta zaznamenány ve výši [částka], mohlo jít např. o invalidní důchod apod. Soud svědkyni neuvěřil, že i jiný příjem musel být ověřen z dokladů. Karta klienta vede obchodního zástupce velmi direktivně v tom, jaké informace a jakým způsobem má zjišťovat. Jsou v ní připravené k zaškrtnutí předpokládané způsoby (typy dokladů) ověření příjmu. Mezi nimi je i„ Výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“. Není důvod, aby svědkyně v jinak precizním dokumentu vynechala informaci o ověření jiného příjmu žalovaného, pokud by skutečně nějaký doklad měla. Je také velmi nepravděpodobné, že by tento jiný příjem dosahoval zrovna hodnoty rovných [částka]; sama svědkyně uvedla, že jiný příjem obvykle tvořily pohyblivé částky. 6. Soud tedy vzal za prokázané, že před poskytnutím úvěru nebyly ověřeny příjmy a výdaje, s nimiž předchůdkyně žalobkyně kalkulovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 7. Pohledávku za žalovaným postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky spolu se seznamy postoupených pohledávek) a postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného ke splnění dluhu do [datum] (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). 8. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 10. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 13. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 14. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Žalobkyně se při posouzení poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy spolehla z velké míry pouze na jeho prohlášení. Je pravdou, že ověřila příjmy žalovaného z jeho pracovního poměru. Nicméně větší část příjmů, z nichž počítala částku, kterou měl mít žalovaný k dispozici pro splácení úvěru, tvoří dle zákaznické karty nijak neověřený a blíže nespecifikovaný„ ostatní příjem žadatele“. Na straně výdajů také nebyly ověřeny žádné doklady, dokonce je přímo v kartě zákazníka deklarováno, že jde o odhad. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když si vystačila pouze s doklady uvedenými v zákaznické kartě. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud žalobkyni přiznal pouze tu část poskytnuté jistiny, která není kryta platbami žalovaného. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo též na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty stanovené v předžalobní výzvě; výše úroku z prodlení se odvíjí od tohoto data. Za předešlé období a v rozsahu překračujícím zákonnou sazbu úroku z prodlení soud žalobu zamítl. Jako neopodstatněný soud shledal nárok žalobkyně na úrok, neboť se opírá o ujednání neplatné smlouvy. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (počítaje v to i příslušenství) je u obou účastníků přibližně stejný, náklady řízení si tedy ponese každý sám.