17 C 115/2023-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 656,29 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 4 400 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru 2“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny ještě úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky nesplácela řádně a včas. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 2 za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jeho postoupení žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně uhradila pouze částku 15 600 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 37 342 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 10 981,93 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 220,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 065,49 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru 1“), kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 a 2 na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně uhradila pouze částku 50 708 Kč. V případě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 žalobkyně argumentovala, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle §§ 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 2 má soud za prokázané, že žalovaná ji podepsala se společností [právnická osoba], [IČO], na základě které tento věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti, což podpisem stvrdila. Zavázala se věřiteli vrátit kromě jistiny i úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Tyto částky se zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Ze zákaznické kartě ke smlouvě o spotřebitelském úvěru 2 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná vyplnila formulář, kde uvedla, že od března 2018 je jejím zaměstnavatelem [právnická osoba] [anonymizováno] ČR, [IČO], její čistý příjem je 12 500 Kč, čistý příjem manžela činí 25 000 Kč, celkový čistý příjem rodiny činí 37 500 Kč, měsíční výdaje na bydlení jsou 3 700 Kč, měsíční splátky úvěrů 4 500 Kč, celkové výdaje činí 8 200 Kč, použitelný příjem jako rozdíl mezi čistým příjmem a celkovými výdaji činí 29 300 Kč. Při žádosti předložila bankovní výpis, výplatní pásky a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 má soud za prokázané, že žalovaná ji podepsala se společností [právnická osoba], [IČO], na základě které tento věřitel poskytl žalované částku 45 000 Kč, přičemž z této částky byla žalované vyplacena částka 25 685 Kč v hotovosti v důsledku refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] který žalovaná u stejného věřitele čerpala v minulosti. Žalovaná se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru 1 zavázala věřiteli vrátit kromě jistiny i úrok ve výši 7 650 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 25 650 Kč Tyto částky se zavázala splácet v 80 týdenních splátkách po 1 092 Kč s tím, že výše poslední splátky činí 1 032 Kč. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru 1 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost že žalovaná vyplnila formulář, kde uvedla, že od března 2018 je jejím zaměstnavatelem [právnická osoba] [anonymizováno] ČR, [IČO], její čistý příjem je 13 100 Kč, čistý příjem manžela činí 26 600 Kč, celkový čistý příjem rodiny činí 39 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení jsou 1 500 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, další výdaje 2 000 Kč, celkové výdaje činí 11 500 Kč, použitelný příjem jako rozdíl mezi čistým příjmem a celkovými výdaji činí 28 200 Kč. Při žádosti předložila výplatní pásky, potvrzení příjmu od zaměstnavatele a složenky – příjmy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že tyto pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni a z dopisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalované oznámena. Z výzvy k plnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k plnění pohledávek vzniklých na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 a smlouvy o spotřebitelském úvěru 2, kdy se žalobkyně domáhala celkově částky 86 106,12 Kč, a to nejpozději do [datum]. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že [právnická osoba], [IČO] a žalovaná podepsaly dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaná převzala poskytnuté částky, v prvním případě 20 000 Kč, ve druhém případě 25 685 Kč v hotovosti. Smluvní strany si dohodly pravidelné splátky s tím, že společně s jistinou bude splácen ještě úrok, poplatek za hotovostní režim a splátky a za administrativní činnost. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované zhodnocením údajů uvedených žalovanou. Pohledávky za žalovanou z obou smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na úvěr ze dne [datum] splatila celkem 15 600 Kč, na úvěr ze dne [datum] splatila celkem 50 708 Kč. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V obou případech, tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] si právní předchůdkyně žalobkyně obstarala zejména podklady od dlužníka. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále je ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péčí, když z údajů uvedených žalovanou, zejména z jí uvedených nízkých příjmů, v obou případech velmi nízkých uváděných výdajů na bydlení neodpovídajících situaci na trhu, nezohlednění skutečnosti, že žalovaná již u věřitele splácela měsíční úvěr ve výši 2 000 Kč, což vůbec nebylo zohledněno v tabulce měsíčních výdajů žadatele v kartě zákazníka k žádos