17 C 221/2023-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] čerpaného v částce 18 180 Kč, skládající se z poskytnuté částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč. Podle uzavřené smlouvy o úvěru měl žalovaný splácet týdně 303 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4 180 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut atd. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala jak z kontroly databází, rejstříků (databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, insolvenční rejstřík), telefonicky u zaměstnavatele, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně a po vyhodnocení podkladů vyplněných žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný ji uzavřel s žalobkyní dne [datum], čerpaná částka činila 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 70,89 % ročně, úrokem 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatkem za inkaso splátek 3 200 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 18 180 Kč. Smluvní strany si dohodly týdenní splácení úvěru v 60 týdenních splátkách, každá ve výši 303 Kč. Čerpanou částku žalobkyně žalovanému předala v hotovosti. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s přílohou soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru seznámen s popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, tj. s celkovou výší, podmínkami čerpání, dobou trvání celkovou částkou, kterou je třeba žalobkyni splatit, výší týdenních splátek, zápůjční úrokovou sazbou, RPSN, výší účtovaných poplatků a dalšími právními aspekty sjednávaného úvěru. Z tzv. karty klienta sepsané s žalovaným dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z tvrzení žalovaného, kdy tento uvedl, že bydlí v nájmu s rodinou, se dvěma nezaopatřenými dětmi, kdy počet členů domácnosti tvoří celkem 3 osoby, má učňovské vzdělání, nemá vlastní vůz ani nemovitost, s žalobkyní již uzavřel v minulosti smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor na plný úvazek u [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] na dobu neurčitou, s místem výkonu práce [obec], má čistý měsíční příjem 21 887 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho životní výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, životní minimum na ověření 8 890 Kč a nebankovní závazky má ve výši 1 313 Kč, jeho věřitelem je žalobkyně, kdy dne [datum] uzavřel s žalobkyní spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 1 313 Kč a celková dlužná částka činí 18 180 Kč. V doplňujících informacích tohoto formuláře bylo uvedeno: občanský průkaz (OP), výplatní pásky za 3 + 4 měsíc 2021, pracovní smlouva. Z informací o smlouvě: [číslo], která zachycuje výši předepsaných týdenních plateb od 23. kalendářního týdne roku 2021 do 1. kalendářního týdne roku 2023, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni splatil celkem 4 180 Kč. Z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění, která byla žalovanému odeslána dne [datum] (viz přiložený podací list), má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému oznámila, že k dnešnímu dni [datum] neuhradil na úvěr 14 000 Kč a pokud svůj dluh neuhradí do 14 dnů od doručení výzvy, obrátí se žalobkyně na soud. 4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč a ten samý den žalobkyně tuto částku v hotovosti předala žalovanému. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřovala prostřednictvím údajů, které jí žalovaný sdělil a které byly zaneseny do tzv. karty klienta dne [datum]. Žalovaný se zavázal čerpanou částku žalobkyni splatit v 60 týdenních splátkách včetně různých poplatků v celkové výši 18 180 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4 180 Kč. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o.z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. 6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péčí, když nebyly předloženy v kartě klienta tvrzené výplatní pásky za 3. a 4. měsíc roku 2021, pracovní smlouva žalovaného, nebyl tak doložen reálný čistý příjem žalovaného, tvrzené výdaje žalovaného i s ohledem na to, že bydlí v nájemním bytě, jsou extrémně nízké (3 000 Kč), není jasné, zda má dvě nezaopatřené děti ve své péči, kolik let je těmto dětem, zda jsou v tvrzeném životním minimu na ověření ve výši 8 890 Kč v kartě klienta zohledněny také výdaje na péči o nezletilé atd. V tomto případě nezbývá než konstatovat, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. Z tohoto důvodu je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, soud ji ohledně prokázání prověřování úvěruschopnosti tedy nemohl poučit, ač v předvolání to avizoval. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získal; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, které žalovanému poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno, sníženou o platbu žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] částku 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni splatil celkem 4 180 Kč. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení 5 820 Kč. Soud proto uložil výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 820 Kč. Soud v daném případě částečně zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 180 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok II.). V tomto ohledu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s.ř., za situace