20 C 123/2023-37 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zrušení spoluvlastnictví k výše označené bytové jednotce, kterou účastníci nabyli děděním, neboť ve spoluvlastnictví dále nechce setrvávat. Protože bytovou jednotku nelze reálně rozdělit, žádný z účastníků o ni nemá zájem a nemá ani prostředky na vyplacení ostatních, navrhl její prodej ve veřejné dražbě. 2. První žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Druhý žalovaný souhlasil se zrušením spoluvlastnictví i s navrženým způsobem vypořádání, neboť nemovitost nelze rozdělit a on nemá prostředky na odkoupení podílů ostatních účastníků řízení. 4. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně a z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru vzal soud za prokázané, že účastníci nabyli každý spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa] stojící na parcele st. [číslo] a st. [číslo] v katastrálním území Kolín spolu s podílem na společných částech budovy o velikosti [číslo] a spolu s podílem na parcele st. [číslo] v katastrálním území Kolín o velikosti [číslo]. 5. K důkazu nebyly provedeny výpisy z účtu a součty předpisů plateb spojených s užíváním bytu, kterými chtěl druhý žalovaný podepřít svůj nárok uplatněný v neprojednatelném vzájemném návrhu (viz následující odstavec). 6. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. soud odmítl vzájemný návrh druhého žalovaného, kterým se žalovaný domáhal po žalobci a po prvním žalovaném úhrady nákladů spojených s užíváním bytu. Vady podání neodstranil ani poté, co ho soud vyzval, aby upřesnil, jakou částku požaduje po žalobci a jakou po prvním žalovaném, a ke každé této částce zvlášť jasně vylíčil, jak k ní dospěl (kdy, kolik a hlavně za co konkrétně zaplatil). Kvůli těmto vadám nelze v řízení o vzájemném návrhu pokračovat, proto ho soud odmítl. 7. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 věty druhé o. z. nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 8. Soud vyhověl žalobě a zrušil spoluvlastnictví účastníků k jejich společné bytové jednotce spolu s podíly na společných částech domu a pozemku. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, spoluvlastnictví je svou povahou dobrovolné a zpravidla nelze spoluvlastníku bránit, v oddělení nebo ve zrušení spoluvlastnictví. Žalovaní proti zrušení spoluvlastnictví nebrojili, nepodali např. návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví. 9. Povaha bytové jednotky brání vypořádání reálným rozdělením. Žádný z účastníků o společnou nemovitost neprojevil zájem a žalobce s druhým žalovaným shodně uvedli, že ani nemají prostředky k vyplacení přiměřené náhrady při přikázání společné věci do vlastnictví některého z nich. Soud proto přistoupil k nařízení prodeje ve veřejné dražbě. Výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem, což odpovídá shodné velikosti jejich spoluvlastnických podílů. 10. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vystupují všichni účastníci zároveň jako žalobci i jako žalovaní. Výsledkem řízení je transformace společného majetku na výlučný, účastníci tedy z řízení vychází s majetkem o stejné hodnotě, s jakou do řízení vstoupili. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je u všech účastníků stejný, žádný z nich tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, odst. 2 o.s.ř.).