20 C 5/2023-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala peněžitého plnění z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], podle níž poskytla žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Na uplatněnou pohledávku dosud uhradil pouze 1 102 Kč Vedle celé dlužné jistiny a poplatku žalobkyně požaduje část smluvní pokuty za prodlení, kterou nekryje platba žalovaného, ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], tj. 3 128 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně vyhotovila formulář smlouvy o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout převodem na účet číslo [bankovní účet] žalovanému 10 000 Kč na 30 dnů za poplatek ve výši 3 250 Kč. V případě prodlení měl být žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením, mj. 500 Kč za písemnou upomínku (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Ověření totožnosti klienta při uzavírání smlouvy probíhá provedením autorizace platební karty, kdy je autorizováno provedení platby ve výši 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] zaslal žalobkyni 1 Kč s variabilním symbolem [číslo], který odpovídá rodnému číslu žalovaného uvedenému ve smlouvě, a žalobkyně mu ve stejný den na tento účet odeslala 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobkyně vyhotovila upomínky k okamžité úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru z [datum] (prokázáno upomínkami). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů. Výzva mu byla odeslána dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). 4. Nebylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému pět upomínek a že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. obč. zák. 6. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. K tvrzení, že si od žalovaného vyžádala o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a že je ověřila na základě dokumentů poskytnutých žalovaným, neoznačila žalobkyně žádné důkazy. Zákaznickou katru, kde měly být zachyceny relevantní informace, žalobkyně nepředložila. K jednání se nedostavila, proto jí soud nemohl poskytnout příslušné poučení. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je z tohoto důvodu neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud tedy přiznal žalobkyni tu část jistiny poskytnuté na účet žalovaného, která není krytá platbou žalovaného. Ostatní žalobou uplatněné nároky (smluvní pokuta a náklady upomínání) se opírají o neexistující smluvní ujednání; ohledně upomínek navíc žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran jejich odeslání žalovanému. V této části byla tedy žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 1970 o. z. byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení, běžící dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, doručené žalovanému [datum]. Ve zbylé části soud žalobu ohledně úroku z prodlení pro nedůvodnost zamítl. 13. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci samé je při zohlednění požadovaného příslušenství na obou stranách sporu podobný, ne-li příznivější pro žalovaného. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.