6 C 22/2023-47 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 700,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 682,24 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 24,81 % ročně z částky 30 773,38 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [IČO], se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] za účelem financování koupě motorového vozidla. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 98 087 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 měsíčních splátkách po 2 473 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy dne [datum] odstoupila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil. 2. Usnesením ze dne 9.2. 2023 č.j. 6 C 22/2023-12 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o skutečnostech, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, jakým způsobem byla částka úvěru žalovanému poskytnuta a jakou částku žalovaný na úvěr uhradil. 3. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že částku 93 087 Kč (tj. částku rovnající se poskytnutému úvěru 98 087 Kč poníženému o částku 5 000 Kč představující poplatek za uzavření smlouvy) poskytla na účet prodávajícího [právnická osoba] Dále doplnila, že její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru k ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z informací získaných od žalovaného a z nahlédnutí do veřejných registrů. Od žalovaného bylo zjištěno, že pobírá mzdu ve výši 8 900 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále byla provedena kontrola dokladu totožnosti žalovaného v databázi Ministerstva vnitra ČR – bez negativního nálezu, kontrola na historickou dlužnost – bez negativního nálezu, kontrola v registru ISIR bez negativního nálezu, kontrola zaměstnavatele a ověření zaměstnavatele, kontrola [příjmení] [příjmení] (vozidlo, doklady), kontrola četností a odlišností na žádostech bez negativního nálezu a kontrola vozidla (cena, vhodnost zajištění). Žádost žalovaného byla schvalována individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi předchůdkyně žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný ve splátkách uhradil celkem 224 062,03 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Soud provedl důkazy smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], matričním listem klienta ze dne [datum], výpisem z běžného účtu ze dne [datum], seznamem vydaných faktur žalovanému, pohyby na bankovních účtech, odstoupením od smlouvy ze dne [datum], výsledným vyúčtováním úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy [číslo] oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 6. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] ([IČO]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr v celkové výši 98 087 Kč na zaplacení části kupní ceny za vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] 06 s tím, že částka 93 087 Kč bude zaslána na účet prodávajícího [právnická osoba] a částka 5 000 Kč představuje náklady na sjednání úvěrové smlouvy. Úvěr měl být úročen 24,81 % ročně a měl být splacen v 84 měsíčních splátkách po 2 473 Kč. 7. Z matričního listu klienta ze dne bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy předložil občanský průkaz a řidičský průkaz a uvedl, že je zaměstnán od 1.9. 2013 na dobu neurčitou jako řidič u zaměstnavatele [právnická osoba] s čistou měsíční mzdou 8 900 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. 8. Z výpisu z běžného účtu ze dne [datum] se podává, že na účet [právnická osoba] byla dne [datum] poukázána částka 93 087 Kč. 9. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] adresovaného žalovanému a z výsledného vyúčtování bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o spotřebitelském úvěru s účinností ke dni [datum] odstoupila a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 49 308,09 Kč do [datum]. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila společnost [právnická osoba] pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 11. Soud v souladu s ustanovením § 164 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věc posoudil podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru platném do [datum]. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). 13. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Předchůdkyně žalobkyně se spoléhala na tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a nevyžádala si například pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. Předchůdkyně žalovaného rovněž nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného (např. výpisy z účtu, SIPO). Podstatně důkladnější prověření schopnosti splácet úvěr bylo přitom namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaným uváděný čistý měsíční příjem 8 900 Kč byl s ohledem na výši úvěru 98 087 Kč a výši měsíčních splátek 2 473 Kč velmi nízký. 14. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr postupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5. 2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 15. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 93 087 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaný tuto částku vrátil. Žalovaný dle žalobních tvrzení částku zaplatil předchůdkyni žalobkyně 224 062,03 Kč, tedy vrátil více, než kolik činilo bezdůvodné obohacení. Předchůdkyni žalovaného tedy nevzniklo na zažalovanou částku právo a nemohla jej tedy ani postoupit na žalobkyni. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. odst. 2 o.s.ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, ten však byl ve věci zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.