7 C 190/2023-53 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 151 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč řádně a včas splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Mezi stranami smlouvy byly sjednány další volitelné zpoplatněné služby, a to tzv. expres výplata za poplatek ve výši 199 Kč (klient obdrží schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity), bezpečná splátka za poplatek ve výši 99 Kč měsíčně (služba umožňující klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní) a SMS servis za měsíční poplatek ve výši 49 Kč (klientovi jsou zasílány informace o každé důležité události formou SMS na jeho telefonní číslo). Žalovaný si 2 x prodloužil splatnost o 30 dní pomocí tzv. korunového odkladu, přičemž za tato prodloužení mu byl v souladu se smlouvou účtován poplatek ve výši 2 x 990 Kč. Na úvěr žalovaný uhradil pouze dne [datum] částku 1 Kč a dne [datum] rovněž částku 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a emailu, které zadal při uzavírání smlouvy, k jeho úhradě. Žalovanému byly následně vyúčtovány účelně vynaložené náklady ve výši 2 x 300 Kč. Dále byla žalovanému dle smlouvy účtována smluvní pokuta vypočtená jako 3 % z nesplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 300 Kč byla žalovanému účtována dne [datum] a dále rovněž ve výši 300 Kč dne [datum]. Žalovaný byl k úhradě celého dluhu marně vyzván předžalobní upomínkou. Žalobkyně vůči žalovanému eviduje pohledávku ve výši 14 151 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 600 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 93,06 Kč od [datum] do [datum] a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 14 151 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu („ o.s.ř“). Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu – úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč. Celková splatná částka bez doplňkových služeb činila 10 330 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do dne [datum]. Mezi ujednané zpoplatněné doplňkové služby patřil tzv. korunový odklad, služba expres výplata, služba bezpečná splátka a služba SMS servis (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře). Ve smlouvě a sazebníku základních poplatků, který byl součástí smlouvy, byla uvedena výše poplatků za další sjednané volitelné služby, konkrétně poplatek za korunový odklad činil 990 Kč, poplatek za expres výplatu pak 199 Kč jednorázově, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně a poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta účtovaná 30. den po splatnosti úvěru ve výši 3 % z dlužné jistiny úvěru, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno sazebníkem základních poplatků, úvěrovou smlouvou). Jistina úvěru byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet dne [datum] (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy, potvrzením o provedené platbě). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 2 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výpisem z účtu). K úhradě dlužné částky ve výši 14 151 Kč sestávající z jistiny úvěru, účtovaných poplatků a smluvních pokut byla žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy vždy hodnotí schopnost žadatele úvěr splácet. Zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Pokud má žadatel již nějaké jiné závazky, zkoumá žalobkyně, zda je hradí a to prostřednictvím registru [příjmení], centrální evidence exekucí a v insolvenčním rejstříku. V uvedených registrech neměl žalovaný žádný negativní záznam. Žalobkyně rovněž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejích příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalobkyně předložila soudu kopii občanského průkazu žalovaného a jeho úvěrovou zprávu, z níž vyplývá, že v době sjednávání smlouvy měl žalovaný jeden existující splátkový úvěr se zbývající částkou k zaplacení ve výši 10 677 Kč, dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, v němž je uvedeno, že žalovaný měl v době sjednávání smlouvy příjem ze zaměstnání ve výši 55 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 45 000 Kč, nehradil žádné splátky jiným společnostem. Žalobkyně určila nejvyšší limit měsíční splátky klienta (tzv. [příjmení]), a to tak že od příjmu žalovaného (55 000 Kč) odečetla životní minimum dospělých členů domácnosti (4 250 Kč) a výši splátky schváleného a v tomto řízení řešeného úvěru (10 677 Kč), přičemž tímto způsobem dospěla k výši [příjmení] v částce 40 073 Kč. 10. Soud konstatuje, že žalobkyně své povinnosti posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného, nedostála. Především je nutné zmínit, že uváděný zaměstnanecký příjem žalovaného ve výši 55 000 Kč měsíčně není nikterak doložen. Není zřejmé, u jakého zaměstnavatele měl být žalovaný v době své žádosti o úvěr zaměstnán. Žalobkyně soudu nepředložila např. výpis z účtu žalovaného, výplatní pásky či jeho pracovní smlouvu. Skutečné výdaje žalovaného pak žalobkyně vůbec nezjišťovala a spokojila se s využitím statistických modelů, které o finanční situaci žalovaného nemohou přinést relevantní informace. 11. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016