7 C 240/2023-61 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 97 961,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 95 000 Kč. Povinností žalovaného bylo celou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Úvěr se zavázal vrátit ve 48 splátkách po 3 196 Kč, smluvní úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 900 Kč a měsíční pojistné ve výši 261 Kč. V části V. smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou (9/ 2022, 10/ 2022) neuhradil splátku, byl dne [datum] úvěr zesplatněn. Žalovaný se dále zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne [datum] zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 97 961,55 Kč (dlužná částka se skládá z dlužné jistiny 89 563,57 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 6 114,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a dlužného pojistného ve výši 783 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení a smluvní úrok z prodlení, a to ve výši 19,99 % ročně po dobu 90 dnů ode dne zesplatnění, a následně úrok dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 15 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky bezvýsledně předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 ost. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 4. Z dotazníku o osobních informacích ze dne [datum] bylo zjištěno, že v době sjednání úvěrové smlouvy bydlel žalovaný v nájmu, měl středoškolské vzdělání a pracoval u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 21 874 Kč. Sám žalovaný svůj příjem stanovil na částku 24 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily dle dotazníku 8 000 Kč měsíčně, z toho na bydlení připadalo 6 000 Kč. 5. Z úvěrové zprávy a přehledu závazků bylo zjištěno, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru jeden existující splátkový úvěr s měsíční splátkou 2 052 Kč a zbývající odhadovanou splatnou částkou 22 216 Kč. Dále měl žalovaný revolvingový úvěr s měsíční splátkou 1 410 Kč a odhadovanou částkou k doplacení ve výši 64 316 Kč. Konečně měl žalovaný kreditní kartu s měsíční splátkou 1 031 Kč a odhadovanou částkou k doplacení ve výši 27 909 Kč. 6. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že zůstatek na tomto účtu ke dni [datum] činil 1 136 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný sjednali uvedeného dne tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 95 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 900 Kč. Roční úroková sazba činila 19,99 % [ulice] úhrada za pojištění činila 261 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 48 měsíčních splátek ve výši 3 196 Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje dnem [datum] [ulice] splatnost úvěru připadala na [datum] (datum poslední splátky). Splátky měly být hrazeny bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. 8. Z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] bylo zjištěno, že jistina úvěru ve výši 95 000 Kč byla zaslána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. 9. Oznámením ze dne [datum] zesplatnila žalobkyně zbytek úvěru, neboť žalovaný uhradil řádně pouze 5 splátek. Další splátku přes telefonické výzvy neuhradil a ocitl se v prodlení. Zároveň žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky ve výši 94 961,55 Kč do 10 dnů. 10. Ze splátkového kalendáře (sumarizace předpisů plateb a úhrad) vyplývá, že žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 15 980 Kč. Ke dni [datum] evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh ve výši 97 961,55 Kč, z toho 89 563,57 Kč činila dlužná jistina, 6 114,98 Kč dlužné úroky, 1 500 Kč pokuty a 783 Kč dlužné pojistné. 11. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 18. Soud konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, nesplnila. Uvedla, že pro stanovení disponibilního příjmu pro splácení úvěru použila nižší částku z hodnot verifikovaného (21 874 Kč) a deklarovaného (24 000 Kč) příjmu žalovaného. Od verifikovaného příjmu odečetla žalobkyně verifikované výdaje včetně splátek dalších závazků a určila disponibilní čistý příjem žalovaného ve výši 9 529 Kč. Dospěla tak k závěru, že žalovaný bude schopen z disponibilního příjmu splácet úvěr s měsíční splátkou 2 935 Kč, a proto klientovi úvěr poskytla. Ke dni [datum], tedy bezprostředně před poskytnutím úvěru, však činil zůstatek na účtu žalovaného pouze částku 1 136 Kč. Naproti tomu byl již významně úvěrově zatížen, když mu celkem na jistinách tří závazků zbývalo uhradit dohromady částku 114 441 Kč a měsíční splátky v souhrnu činily 4 493 Kč. Úvěr byl sice určen k doplacení závazku, který měl žalovaný u [obec] spořitelny s aktuální dlužnou částkou 64 316