12 C 146/2024-33 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr v limitu až do 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet dle sjednaných podmínek se sjednanými úroky. Žalovaná však ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila.2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18.4.2023 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v úvěrovém rámci 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit dle sjednaných podmínek, spolu se sjednanými úroky a poplatky. Součástí smlouvy je i potvrzení o provedené platbě ve výši 10 000 Kč na účet žalované.4. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 18.8.2023 bylo zjištěno, že žalovaná neplnila podmínky ze smlouvy a žalobce proto ke dni 18.8.2023 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky.5. Z předžalobní upomínky ze dne 20.12.2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky nejpozději ve lhůtě tří dnů.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 o. z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.10. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.11. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném do 30. 6. 2017, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb.13. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu, avšak nedostatek písemné formy takové smlouvy nemá za následek, že by smlouva nebyla uzavřena (nevznikla), ani její neplatnost. K zachování písemné formy právního jednání se vyžaduje podpis jednající osoby (jednajících osob). Objektivní právo přitom rozlišuje podpis (ve významu vlastnoručního podpisu jednající osoby) a elektronický podpis, který nahrazuje (vlastnoruční) podpis při právním jednání učiněném elektronickými prostředky.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaná zavázala zaplatit poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky do 18.5.2023. Žalovaná však ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila, soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o. z. dle vl. nař. 351/2013 Sb.15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. Ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši. (3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, DPH 21 %, soudní poplatek 800 Kč, celkem 2 252 Kč.