14 C 145/2024-46 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 2. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 2. 2. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí smlouvy o úvěru jsou všeobecné podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby žalobce. Před uzavřením smlouvy zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a dále lustrací žalovaného v interních a externích databázích, za současného porovnání těchto údajů se statistickými daty žalobce. Žalovaný se zavázal celý úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 412 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, když řádně uhradil pouze 28 splátek, proto žalobce úvěr zesplatnil dopisem ke dni 6. 12. 2023. Žalobce po žalovaném požadoval částku 242 190,26 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 933,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 852,30 Kč, úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 242 190,26 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 242 190,26 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 2. 2. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 2. 2. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu ze závislé činnosti 17 485 Kč, výši dalších příjmů 8 000 Kč měsíčně, výši výdajů na bydlení 8 000 Kč, výši ostatních výdajů 5 000 Kč, bydlení v nájmu a že nemá žádnou vyživovací povinnost (prokázáno návrhem na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru). Žalovaný byl lustrován v registrech klientských informací a registru SOLUS, bez žádné negativní informace (prokázáno výpisy z registrů BRKI, NRKI a SOLUS). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 300 000 Kč, doposud uhradil 113 363,26 Kč (prokázáno účetním dokladem o čerpání ze dne 2. 2. 2021, historickým výpisem z účtu č. , č. účtu, ). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil žalobce po marném upomínání celý úvěr dopisem ze dne 18. 10. 2023, a to ke dni 6. 12. 2023 (prokázáno upomínkou ze dne 20. 7. 2023, výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 18. 10. 2023 vč. doručenky). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024 vč. potvrzení podání).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 15. 6. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z části 6. smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.)7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.8. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 16. 7. 2024 (č. l. 28) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednal poctivě a v dobré víře a mohl se dopustit trestného činu. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posuzoval zejména na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací žalovaného v registrech a databázích a na základě vlastních statistických údajů. Takto žalobce zjistil, že žalovaný neměl v době poskytnutí úvěru žádné jiné dluhy mimo žalobce, nebylo proti němu zahájeno insolvenční ani exekuční řízení. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ze závislé činnosti ve výši 17 485 Kč a další příjmy ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a bezdětný. Žalobce dospěl k závěru, že výdaje žalovaného tvoří výdaje na bydlení 10 890 Kč, životní minimum 3 860 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč, celkem 19 750 Kč. Takto žalobce dospěl k závěru, že žalovaný bude předmětný úvěr schopen splácet.9. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne 19. 9. 2024 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá.10. V daném případě žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).11. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Povinností poskytovatele úvěru je řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Žalobce v posuzovaném případě neprověřil řádně ani příjmy, natož výdaje žalovaného, když jediné skutečně prověřené jsou pouze závazky žalovaného. Z hlediska příjmů i výdajů žalovaného žalobce vyšel pouze z čestného prohlášení žalovaného v rámci žádosti o úvěr. Při poskytování úvěru ve výši 300 000 Kč, tedy cca 10x více než žalovaným prohlášený příjem, se však takový postup jeví jako hazardní. S výjimkou toho, že žalovaný byl do té doby bez závazků, resp. závazků, které by byly zaznamenány v registrech dlužníků, žalobce nevěděl o poměrech žalovaného zhola nic, nebo přinejmenším soudu v tomto ohledu nepředložil potřebné důkazy. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). Žalobce se tedy nedostatečně zabýval výdaji žalovaného, což je v rozporu s konstantní judikaturou vyšších soudů, a proto nelze ani považovat jeho povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného za splněnou.12. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaný žalobci uhradil částku 113 363,26 Kč, z jistiny 300 000 Kč tak zbývá uhradit částku 186 636,74 Kč. Lhůta k plnění byla urč