14 C 213/2023-38 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 3. 2023 domáhal zaplacení částky 14 136 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 687,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 910 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále též„ poskytovatel úvěru“), uzavřeli dne 8. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne 12. 4. 2022, na jejímž základě se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v celkové výši 14 760 Kč Smlouva byla mezi účastníky uzavřena dálkovými prostředky, když žalovaná na internetových stránkách poskytovatele úvěru vyplnila požadované registrační údaje a zaslala verifikační platbu. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a informací z databází (zejm. insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky poskytovatele úvěru. Úvěr byl čerpán bezhotovostně převodem na účet žalované. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně i povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů na upomínání žalované. Žalobce odvozuje svou aktivní legitimaci z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 uzavřené mezi žalobcem a poskytovatelem úvěru a dílčích smluv o postoupení pohledávek uzavřených na jejím základě. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce požadoval po žalované částku 12 000 Kč jako žalovanou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 760 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 136 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 14. 55. 2022 do 8. 11. 2022 ve výši 687,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná a poskytovatel úvěru uzavřeli dne 8. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] dne 12. 4. 2022 smlouvu o úvěru téhož čísla (fakticky dodatek o prodloužení termínu splatnosti), sjednali výši úroků, termín splatnosti (12. 5. 2022) a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 8. 1. 2022, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 12. 4. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 12 000 Kč, do postoupení smlouvy žalovaná ničeho neuhradila (prokázáno výpisem z účtu [číslo] ze dne 5. 10. 2020 s verifikační platbou žalované, výpisem z účtu [číslo] ze dne 10. 1. 2022). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, vyzval poskytovatel úvěru žalovanou k úhradě úvěru dopisy ze dne 25. 3. 2022 a 3. 4. 2022 (prokázáno upomínkou ze dne 25. 3. 2022, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 3. 4. 2022). Jelikož žalovaná ani poté nesplácela, zesplatnil poskytovatel úvěru úvěr dopisem ze dne 11. 4. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou k okamžité úhradě dluhu ze dne 11. 4. 2022). Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na žalobce, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 11. 2022 (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022, podacím archem ze dne 24. 11. 2022). Žalobce uplatňoval vedle jistiny 12 000 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023 (prokázáno dopisem ze dne 2. 1. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023, podacím archem ze dne 13. 3. 2023). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli 8. 1. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 8. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované, proto podáním ze dne 4. 9. 2023 vzal žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2 136 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 910 Kč (včetně nákladů na vymáhání ve výši 150 Kč) zpět. Soud následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v tomto rozsahu zastavil, když žalobce se nadále domáhal jen zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 687,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. 9. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobce není schopen prokázat, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Jinak řečeno, soud má za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil, neboť žalobce v tomto ohledu neunesl důkazní břemeno. 10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvním pokutám. Žalovaná dosud na dluh neuhradila nic, zbývá tak zaplatit celou vyčerpanou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč. 11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 12. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §§ 142 odst. 2, 146 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených.