14 C 317/2023-34 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 9. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla i smlouva č. , Anonymizováno, o revolvingovém úvěru ve výši nejméně 10 000 Kč. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobce. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet řádně a včas spolu s úroky. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná dne 15. 7. 2021, dne 15. 8. 2021, dne 15. 9. 2021, dne 15. 10. 2021 a dne 15. 11. 2021), čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalobce vůči žalovanému, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Celkem žalovaný vyčerpal částku ve výši 34 370,36 Kč. Dopisem označeným jako zesplatnění pohledávky ze dne 28. 11. 2022 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Žalobce se domáhal uhrazení částky 31 508,72 Kč jakožto dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 408,72 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení, částky 5 900 Kč jakožto dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti (z toho jistina ve výši 3 038,36 Kč), dále poplatků za odeslání upomínek ve výši 500 Kč za dvě odeslané SMS upomínky ze dne 31. 5. 2023 a dne 13. 6. 2023, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 590 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 70 Kč ve výši 4,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 465 Kč ve výši 75,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 56,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 38,27 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 19,73 Kč. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2023 dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je bulharský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních zveřejněnou pod vyhlášenou jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 3/1978 Sb. neupravuje – s výjimkou odpovědnosti za škodu – mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:5. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 4. 2. 2020 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , jejíž součástí byla mj. smlouva o úvěrovém rámci, účastníci si sjednali výši úvěrového rámce (35 000 Kč), výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 4. 2. 2020, výpisy ke smlouvě č. , číslo smlouvy, za období červen – listopad 2022, úvěrovými podmínkami žalobce, předsmluvním formulářem). Žalovaný při uzavírání smlouvy deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 15 807 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, ostatní měsíční výdaje ve výši 0 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou, žádná vyživovací povinnost (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 4. 2. 2020). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 132 876,48 Kč, doposud uhradil 108 155,54 Kč (prokázáno přehledem plateb). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zesplatnil žalobce úvěr po předchozím upomínání dopisem ze dne 28. 11. 2022 ke dni 28. 11. 2022 (prokázáno upozorněním ze dne 25. 7. 2022, upomínkou ze dne 25. 8. 2022, upomínkou ze dne 25. 9. 2022, dopisem ze dne 28. 11. 2022 včetně dodejky). Žalobce uplatnil jistinu, dlužné splátky, úroky, úroky z prodlení a poplatky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2023 včetně podacího archu).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z části D. společných a závěrečných ustanovení smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. Ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto zkoumal zejména na základě informací získaných z nebankovních registrů, registru SOLUS a dalších registrů a databází, kdy o žalovaném takto nezjistil žádné negativní poznatky. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný na smlouvu hradil dva roky po jejím uzavření.9. Na základě uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Povinností poskytovatele úvěru je řádně přezkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73). Podstatou prověření skutečností sdělených žadatelem o úvěr je nespoléhání se pouze na jím sdělené údaje, nýbrž ověření jejich pravdivosti skrze další dokumenty či jiné důkazy. Žalobce v řízení žádné takové důkazy ani přes výzvu soudu nepředložil, jediný předložený důkaz je úvěrová smlouva s údaji deklarovanými žalovaným, což, jak je uvedeno výše, je zcela nepostačující. Žalobce nepředložil soudu ani výpisy z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku či jiných databází, ačkoli jimi argumentoval. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně tvrzení o provedeném přezkumu úvěruschopnosti.10. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní mají účastníci již v žalobě (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila dobrodiní poučení (soud ji coby nepřítomného účastníka nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř., protože se účastník nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. , spisová značka, ).11. Ohledně námitky žalobce, že žalovaný úvěr splácel, je nutno uvést, že povinností žalobce je zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet v době poskytování úvěru, nikoli ex post; i dlouhodobé splácení úvěru ze strany žalovaného tak není tvrzením relevantním pro posouzení skutečnosti, zda žalobce své povinnosti dostál (k tomu více rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. , spisová značka, ).12. Zdůrazňuje-li žalobce