14 C 349/2023-93 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 12. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč. Úvěruschopnost žalované byla prověřena z informací získaných od žalované a dále porovnáním s databázemi SOLUS a NRKI. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru uhradila částku 57 393 Kč. Žalobci proto vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž byla žalovaná v prodlení (pokuta 499 Kč za prodlení s 1 splátku o více jak 30 dní), dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč (náhrada 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení o více jak 15 dnů). Následkem nesplácení úvěru žalovanou došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky č. 22 splatné dne 12. 5. 2019 o více než 65 dnů, k zesplatnění došlo dne 16. 7. 2019. V důsledku zesplatnění úvěru přirostly dosud nezaplacené úroky k nezaplacené jistině úvěru, čímž došlo ke vzniku nové jistiny ve výši 52 250,65 Kč. Z důvodu zesplatnění úvěru dále vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 18. 7. 2019 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná dále žalobci zaplatila částku v celkové výši 3 667,94 Kč. Žalovaná tak žalobci dluží částku 48 582,71 Kč (původní jistina ve výši 45 244,60 Kč + zesplatněné úroky ve výši 7 006,05 Kč – částka zaplacená po zesplatnění ve výši 3 667,94 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 18. 7. 2019 do zaplacení kapitalizovanou ve výši 24 002 Kč, smluvní úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 45 244,60 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do zaplacení. Žalobce však po žalované požadoval částku 50 980 Kč (částky 45 244 Kč + 998 Kč + 1 400 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 980,06 Kč za dobu od 12. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 675,31 Kč, částku 24 002 Kč a smluvní úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 45 244,60 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do výše 196 776 Kč. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 12. 7. 2017, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru ze dne 19. 7. 2017 vč. dodejky). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 50 000 Kč, přičemž žalobci doposud uhradila částku 61 060,94 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 18. 7. 2017, kartou klienta ke dni 4. 12. 2023). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 16. 7. 2019; na tento následek byla žalovaná upozorněna dopisy ze dne 12. 6. 2019 a ze dne 15. 7. 2019 (prokázáno smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 12. 7. 2017, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 12. 6. 2019, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 15. 7. 2019, oznámením o zesplatnění ze dne 16. 7. 2019). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 45 244,60 Kč smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2023, podacím archem ze dne 14. 11. 2023).5. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce úvěruschopnost žalované. Žalobce v rámci žádosti o úvěr u žalované vycházel z čistého příjmu ve výši 18 000 Kč měsíčně, nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč, částky životního minima ve výši 3 410 Kč, splátkových výdajů ve výši 0 Kč, zaměstnání na dobu určitou, bydlení u rodičů (prokázáno listinou „Hodnocení klienta“ ze dne 18. 7. 2017). Žalobce lustroval žalovanou v NRKI, kde žalované vyšlo skóre o hodnotě 505 bodů, tj. nízké riziko (prokázáno výpisem z registru NRKI ze dne 12. 7. 2017). Žalobce dále lustroval žalovanou v registru SOLUS, z něhož nevyplynula ohledně žalované žádná negativní informace (prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 12. 7. 2017). Průměrný čistý příjem žalované za období květen – červen 2017 činil cca 18 573 Kč, průměrné výdaje žalované za toto období činily cca 26 407 Kč měsíčně (prokázáno výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, a.s. č. , č. účtu, za období květen – červen 2017, vyúčtováním mzdy za měsíce květen a červen 2017). Příjmy žalované dále na účtu u společnosti mBank, a.s., za měsíc červen 2017 činily částku 78 010 Kč, její výdaje na tomto účtu částku 76 142,87 Kč (prokázáno přehledem obratů na účtu žalované u mBank, a.s., č. , č. účtu, za měsíc červen 2017). Žalovaná byla od 2. 1. 2017 zaměstnána na dobu určitou u společnosti , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2017 byla prodloužena doba trvání pracovní smlouvy žalované do 31. 12. 2017 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 2. 1. 2017, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2017).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli 12. 7. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce sdělil, že tuto zkoumal na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Takto žalobce zjistil, že celkový měsíční čistý příjem žalované činí 18 000 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 4 410 Kč (vypočteno jako částka životního minima + rezerva 1 000 Kč), volné zdroje ke splácení činí 12 590 Kč. Dále zjistil, že žalovaná v době žádosti nebyla evidována v insolvenčním rejstříku. Žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, neuvedla žádnou vyživovací povinnost.9. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce sice řádně prověřil výši příjmu žalované, zcela však opominul skutečnost, že žalovaná měla uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, a to (včetně prodloužení trvání) do 31. 12. 2017. Žalobce přitom poskytl žalované úvěr dne 12. 7. 2017, když zároveň stanovil dobu splácení na 60 měsíců. Za dané situace tak žalobce nemohl dojít k závěru o dostatečném přezkumu úvěruschopnosti žalované, když ani nemohl mít jistotu ohledně trvání pravidelného příjmu, z něhož by žalovaná byla schopna úvěr splácet. Nad rámec uvedeného pak soud ještě dodává, že žalobce nesplnil ani svou povinnost řádně přezkoumat výdaje žalované, když z hlediska výdajů vycházel pouze z částky životního minima (3 410 Kč) a žalovanou sdělených nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč, ačkoli z předložených výpisů z účtu zřetelně vyplývají pravidelné výdaje žalované v hodnotě mnohonásobně vyšší a současně převyšující i prokázané příjmy žalované (výdaje žalované na účtu u , právnická osoba, a.s. činily měsíčně cca 26 000 Kč oproti jejím příjmům ve výši 18 000 Kč měsíčně). Povinností poskytovatele úvěru však je řádně přezkoumat i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73). Uvedenou povinností totiž poskytovatel úvěru chrání i sám sebe před rizik