16 C 36/2024-59 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů zjištěných od žalovaného a dále lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Součástí úvěrové smlouvy jsou sazebník a všeobecné podmínky žalobkyně. Jistina úvěru byla žalovanému dne , datum, zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, , doposud neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, jakožto dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % denně z jistiny od , datum, do , datum, ) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami).5. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně při poskytování úvěru vycházela ze zjištění, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí , částka, (žalovaný přitom uvedl výši příjmu , částka, měsíčně), nezbytné vypočítané výdaje , částka, , rezerva pro výdaje , částka, , výše pravidelných výdajů na bydlení , částka, , výše pravidelných výdajů na půjčky , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a skutečnosti, že žalovaný má 2 vyživovací povinnosti (prokázáno listinou nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., obchodními podmínkami). Průměrné příjmy žalovaného za období leden – říjen 2022 činily , částka, , z toho však příjmy v průměrné výši , částka, měsíčně plynuly z půjček od úvěrových společností a částka , částka, měsíčně od rodinných příslušníků, případně z jiných účtů žalovaného (částky s pozn. „Samcová Hana, , tituly před jménem, Samcová Alena, Samec , právnická osoba, Jiří“). Téměř všechny zbylé částky dále plynou od společnosti , právnická osoba, nebo od společnosti , právnická osoba, . Měsíční výdaje žalovaného za toto období přitom činily průměrně částku , částka, (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za období leden – listopad 2022).6. Žalovaný na smlouvu čerpal částku , částka, , doposud neuhradil ničeho (prokázáno přípisem , právnická osoba, ., ze dne , datum, , přehledem o platbě ze dne , datum, , přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny smluvní pokutu, úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, vč. podacího lístku).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z čl. I.2. smlouvy. Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.).9. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto posuzoval na základě údajů zjištěných od žalovaného, zejména pravidelných měsíčních výdajů, čistých měsíčních příjmů počtu členů domácnosti s pravidelnými příjmy a dalších. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu činila , částka, . Dále žalobkyně žalovaného lustrovala v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a jiných veřejně dostupných databázích.10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Žalobkyně uvedla, že zjišťovala příjmy i výdaje žalovaného. Soud však nemá za prokázané ani to, že žalobkyně prověřila příjmy žalovaného, natož jeho výdaje. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného není zřejmé, zda jednotlivé transakce skutečně odrážejí finanční situaci žalovaného. Přibližně polovina jeho příjmových transakcí totiž pochází zjevně od rodinných příslušníků, většina ze zbylých pak pochází od dvou společností; žalovaný přitom všechny tyto peněžní prostředky takřka okamžitě přeposílá na jiné účty, aniž by bylo zjistitelné, za jakým účelem. Soud proto není přesvědčen, že se skutečně jedná o příjmy žalovaného. Výdaje žalovaného pak žalobkyně podle soudu nezkoumala vůbec, když žádný z údajů, s nimiž dle „vyjádření o posouzení procesu úvěruschopnosti“ pracovala, nijak nevyplývá z bankovního účtu žalovaného (u něhož ostatně soud ani není přesvědčen, že jde o běžný účet žalovaného, resp. že výdaje zde zaznamenané jsou běžnými životními výdaji žalovaného). Veškeré výdajové transakce na účtu žalovaného přitom současně převyšovaly výdaje stanovené žalobkyní přibližně trojnásobně.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný dosud neuhradil ničeho, zbývá mu tak uhradit celou jistinu ve výši , částka, .12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.13. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené právním zástupcem žalobkyně v předžalobní upomínce. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, , dle § 573 o. z. tak má soud za to, že byla žalované doručena dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení se splacením po uplynutí třídenní lhůty k plnění, tedy dnem , datum, .14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky , částka, . Neúspěch měla naopak ohledně částky , částka, . Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 45,90 % (100 % * (, částka, – , částka, )/, částka, ).Soud přiznal náklady dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“, neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující , částka, . Ústavní soud ČR v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné u